Akvarijní rybičky

Tak např. teplota vody vyhřívané na 24°C může kolísat mezi l— 2 °C. Na takové malé výkyvy jsou nastaveny i automatické spínače (termostaty) top¬ných elektrických tělísek.
Otužovat rybky, aby po delší dobu snášely bez újmy na zdraví nižší teploty, nemá praktický význam. Směrodatné pro určování teploty vody v akváriu zůstanou vždy jen teplotní podmínky, v nichž rybky žijí ve své domovině.
Do akvária zbytečně nesaháme rukou, pokud to není nezbytně nutné. Kaž¬dý zásah ruší a působí neblaze na ryby i na rostliny.
Drobné zásahy jsou však někdy nezbytné a ušetří nám později mnoho prá¬ce. Život a dění v nádrži pozorujeme denně pro své potěšení a k zásahům při¬stoupíme jen tehdy, je-li něčím narušena biologická rovnováha v akváriu. Každý den se přesvědčíme, zda akvárium neteče, zda teploměr ukazuje správ¬nou teplotu, zda je topné tělísko, filtr a vzduchování v provozu, jsou-li rybky v pořádku, popř. zda některá neuhynula. Nesprávně fungující technické pří¬stroje upravíme a zbytky potravy nebo mrtvolku rybky ihned odstraníme. Ni¬kdy nepřekrmujeme. Tuto denní kontrolu můžeme provádět i při večerním pozorování akvária.
Jednou týdně odstraníme přebujelé rostliny nebo jejich odumřelé listy a zbavíme skla řas. Je-li nanesen na rostlinách kal, sklepeme' ho opatrně skle¬něnou tyčinkou, vypneme vzduchování, chvíli počkáme, až sedne, a potom jej odstraníme. Doléváme-li menší množství vody, stačí čerstvá voda stejné tep¬loty. Při větším množství to má být voda odstátá.
Jednou měsíčně je nutné obnovit třetinu vody v akváriu. Filtr čistíme podle potřeby, nejpozději však za dva až tři měsíce. Jednou měsíčně kypříme skle¬něnou nebo dřevěnou tyčinkou písek, a to i pod kameny. Nadzvedneme je opatrně, aby se rostliny nepoškodily. Přespočetné plže z nádrže odstraníme. Po skončení zásahu opláchneme krycí sklo.
Celková údržba akvária vyžaduje denně 5—10 minut, jednou týdně 20 až 30 minut a jednou měsíčně l —2 hodiny.
O vodních plžích už se mnoho napsalo a bylo vysloveno mnoho protichůd¬ných názorů. Velmi často se plžům přikládá velká a často neodůvodněná zásluha o čistotu nádrže. Plži mají své kladné i záporné vlastnosti. Živí se zbytky potravy, kterou nespotřebovaly ryby, požírají některé druhy řas, odu¬mřelé části rostlin a mrtvé rybky. Ale také — a to častěji — si pochutnávají na živé potravě, např. na nitěnkách. Plže však vkládáme do elementek s právě rozplavaným rybím potěrem, aby požírali zbytky uhynulé potravy. Některé druhy si pochutnávají na jemných a křehkých listech vodních rostlin. Takové plže musíme z akvária odstranit. Neúměrný počet plžů porušuje biologickou rovnováhu v nádrži, a proto je zapotřebí stále jej kontrolovat. Uhynulý plž se velmi rychle rozkládá, zapáchá a kazí vodu.

akvarijní rybičky

Teplota vody v akváriu je jedním z nejdůležitějších činitelů pro chov ryb a rostlin. Poskytne-li akvarista rybkám přiměřenou teplotu vody, daří se jim dobře. Vysoké teploty zajisté urychlují vzrůst rybek, zároveň však částečně zkracují jejich životnost a činí je choulostivými. Naopak zase příliš nízká tep¬lota zpomaluje růst, rybky zakrní a jsou nedokonale vybarvené. Někteří akvaristé tvrdí, že máme rybky „otužovat" a že čím větší péči jim věnujeme, tím je to pro ně horší. Není pochyb o tom, že se názory na otužování rybek za posledních 70 let hodně ujasnily. Přispěla k tomu početná literatura, obzvláště kniha Dr. Ladigese „Der Fisch in der Landschaft (Rybka v přírodě), kde se mnohé dovíme o nalezištích rybek, o teplotě vody a jejich domovině za dne a v noci, v létě a v zimě. Na základě těchto zkušeností se utvořil názor, že akvarijní rybky nejsou tak choulostivé, jak se původně myslelo. Ovšem určité životní teplotní minimum musí být zachováno.
S kolísáním denních a nočních teplot se setkáváme nejen u nás, ale i v původní domovině tropických rybek. V mnohých tropických a subtropic¬kých oblastech jsou také podstatné teplotní rozdíly mezi jednotlivými roční¬mi obdobími, a to často větší než u nás. V období dešťů se voda poměrně rychle ochladí a rybí organismus se často musí velmi rychle přizpůsobit změ¬ně teploty. Pro nás vyplývají z této zkušenosti určité poznatky.
Menší teplotní výkyvy v rozmezí 2—4 °C nejsou dobře živeným, odrostlým rybkám tak nebezpečné, jak se domníváme, avšak teplota nesmí klesnout pod minimum, což je u většiny tropických akvarijních rybek přibližně 18—20 ° C. V průběhu podzimního a zimního období se tedy může teplota vody v akváriu pozvolna snižovat. Přechodné ochlazení vody neznamená hned katastrofu. Starší, tj. dospělé rybky je však snášejí lépe než mladé nebo potěr.
Selže-li z nějakého důvodu vyhřívací zařízení, je vždy lépe přilít teplou vodu do akvária než volit pomalé oteplování pomocí ohřívacího elektrického tělíska.
Další poznatek z praxe je, že rybky přenesené do teplejšího prostředí rea¬gují na tuto změnu příznivě. Naopak vložíme-li je náhle do chladnější vody, dostanou šok a často hynou. Rybky chované delší dobu v chladnější vodě bývají napadeny zaplísněním kůže a zaber nebo povrchovými cizopasníky. - Pochopitelně se snažíme, aby nedošlo k velkému kolísání teploty v akváriu. Obzvláště potěr má mít stejnou denní i noční teplotu, poněvadž v době tření rybek mezi nimi není v tropické přírodě podstatný rozdíl.

akvarijní rybičky

Rybkám podáváme jen tolik potravy, kolik sežerou během 10—20 minut. Raději krmíme v menších dávkách, a to dvakrát až třikrát denně. Večer krmí¬me mírně, ráno můžeme dávku o něco zvýšit. Obzvláště rybí potěr krmíme velmi opatrně. Velikost podávané potravy volíme podle velikosti rybího potěru a druh potravy podle jeho náročnosti. Do nádržky s potěrem vložíme několik plžů, aby požírali nespotřebovanou, popřípadě uhynulou potravu. Krmit naupliemi, larvami buchanek, je nebezpečné hlavně v létě. Následkem zvýšené teploty vody ve vytíracích nádržích larvy buchanek rychle dorůstají, přeměňují se v malé buchanky, které jsou jako potrava příliš velké, napadají potěr a doslova jej uštípou.
Potěr živorodek je poměrně veliký. Ze začátku roste sice pomalu, ale při vydatném krmení je ve 4—6 měsících pohlavně dospělý. Krmíme jej již druhý den po narození. Podáváme mu nejen drobnou živou, ale také sušenou rost¬linnou i umělou potravu. Odrostlému potěru můžeme také dávat rozdrcené červené pakomáří larvy a rozsekané pečlivě proprané nitěnky.
Potěr jikrnatých ryb je velice drobounký, podle teploty vody a druhů ryb se různé dlouho líhne a za nestejně dlouhou dobu se rozplave. Tak např. potěr labyrintek se obvykle rozplave třetí den po vytření chovného páru. Potěr ji¬krnatých halančíků se líhne za 8 dnů až 6 měsíců, i za delší dobu, podle druhů ryb. Potěr parmiček se obvykle rozplave 6. až 7. den po vytření páru.
V zásadě krmíme tehdy, až se potěr rozplave, tj. v době, kdy strávil zásobní potravu ve svém žloutkovém váčku, kterým jej vybavila příroda pro první dny života. Každý potěr požírá drobnohlednou (prachovou) živou potravu, avšak ne každý přijme potravu sušenou nebo umělou.
Všechny dospělé rybky vydrží bez potravy déle než 14 dní, které představu¬jí obvykle dovolenou jejich majitele. A není jim to ke škodě; může jim to i prospět. Proto před odjezdem nakrmíme rybky normálně, a to jen takovou dávkou potravy, jakou běžně dostávají. Hladem určitě nepojdou, vždy si v akváriu něco najdou nebo obírají ze skel a rostlin řasy.

Většina akvaristů, a to nejen začátečníků, se dopouští veliké chyby tím, že rybky, které si koupili nebo získali výměnou, ihned po příchodu domů vpustí do nádrže bez jakýchkoliv preventivních ochranných opatření před nakažli¬vými nemocemi. Tak jako člověk může být i ryba nositelem infekčních emo¬cí a aniž sama onemocní, může nakazit mnoho dalších ryb. Na propuknutí různých infekčních nemocí mají vliv různé okolnosti: náhlá změna ve šlo:-, ní a teplotě vody, jednostranné nedostatečné krmení, vpuštění nových a již nemocných ryb do akvária, nedostatečně dezinfikovaná živá potrava z rybní¬ků a tůní, cizopasníci zavlečení do akvária s rostlinami apod.
Každá akvarijní prodejna má i několik desítek různých dodavatelů, to zna¬mená také tolik různých možností zavlečení chorob. Jsou i nesvědomití akvaristé chovatelé, kteří dodají vědomě do prodejny rybky nemocné nebo nedo¬statečně vyléčené nebo zchoulostivělé chovem ve vysokých teplotách.
Proto je nezbytně nutné, abychom rybky ponechali aspoň 7 dnů v karan¬ténní nádržce. Za tuto dobu obvykle poznáme, zda jsou v pořádku, jako karanténní nádoba nám poslouží menší celoskleněná nádržka se vzduchová¬ním.
Rybky, pokud to není nezbytně nutné (např. při otravě vody), nevpouštíme do čerstvé vody.
Akvária plníme většinou vodovodní vodou, která se dezinfikuje chlórem Obsah chlóru ve vodovodní vodě není pro lidský organismus zdravotně závadný, pro akvarijní rybky je však nebezpečný. Protože chlór z vody poměrně rychle vyprchá, ponecháme vodu nejméně 24 hodin odstát, než do ní dáme rybky. Do čerstvě zařízené nádrže je radno vpouštět rybky až za 5—10 dnů.
Všeobecně se akvarijní rybky krmí příliš. A pak to s nimi dopadá jako s tlu¬stými psy v domácnostech: trpí různými zažívacími potížemi. Ztučnělé rybky bývají též tělesně deformovány a nelze pak očekávat, že se úspěšně vytřou. Čas od času by měly rybky vyhladovět; vždyť ve volné přírodě si musí neustá¬le hledat potravu, což v akváriu nemají zapotřebí. Energii vynaloženou v pří¬rodě na hledání potravy v akváriu nevydávají, zpohodlní a pro nedostatek pohybu při vydatném krmení ztuční.
Kromě toho způsobuje přílišné krmení škodlivé změny v akváriu, jako zákaly, tvoření nežádoucích řas a páchnutí vody. Proto máme-li neúspěchy, nesvádějme to na ryby, ale hledejme příčinu především u sebe.