Vytírací nádržku používáme k účelům karanténním, k výstavkám vodních živočichů, hlavně však k vytírání a rozmnožování rybek. Tyto nádržky jsou převážně celoskleněné nebo též s kostrou z úhlového železa (zasklené). Doporučovaná velikost nádrže na vytírání ryb je uvedena u jednotlivých dru¬hů. Vytírací nádržka je obvykle malá; proto nemůže poskytnout na delší dobu rostoucímu a poměrně početnému potěru dobré životní podmínky.
Akvárium je miniaturní biotop, ve kterém mohou snadno nastat různé poruchy, jako nedostatek kyslíku, náhlé výkyvy teploty, otravy dusíkatými sloučeninami a jinými chemikáliemi, tabákem a chlórem, poruchy zažívacího ústrojí chovaných rybek vlivem nesprávné nebo jednostranné výživy apod. Všechny negativní vlivy akvarijního prostředí se projeví spíše v nádržích menších.
V malých nádržích snadno dochází k náhlým poklesům nebo zvýšením tep¬loty vody, což může u tropických rybek vyvolat různá onemocnění. Chová¬me-li je delší dobu v teplotách nižších než 18—20 ° C, ztrácejí pestré zbarvení, přestávají přijímat potravu, zaostávají ve vzrůstu. Většinou stojí nehnutě u dna se staženými ploutvemi nebo se mírně kolébají. Často také ztrácejí roz¬množovací schopnost. Při zvýšení teploty nad 35 ° C se většinou akvarijní rybky udusí nedostatkem kyslíku.
V nedostatečně udržovaném akváriu, zvláště je-li přeplněno rybkami, se ve vodě koncentrují dusíkaté sloučeniny z moče, z výkalů ryb (Živorodky) a zbyt¬ků potravy při překrmování. V přírodě se tyto látky mineralizují, avšak v akváriu se biologická rovnováha snadno poruší, následkem čehož ryby i rostliny hynou. Otravu vody může vyvolat i větší množství čerstvého tmele, škodlivé těsnící prostředky, umělé nátěry, glycerínem konzervované gumové hadičky, kovy a různá v nesprávné koncentraci aplikovaná léčiva používaná k hubení cizopasníků, tabákový kouř, volný chlór apod. Při všech otravách je nutná rychlá částečná obnova vadné vody vodou čerstvou, stejně teplou.
V pozdních podzimních měsících často pozorujeme nápadné hynutí akvarijních rybek, které je většinou způsobeno změnou chemického složení vody, jež znamená porušení biologické rovnováhy v akváriu. Nejlepším prostřed¬kem proti podzimnímu hromadnému hynutí rybek je důkladná příprava akvá¬ria na zimu. Zde se teprve správně a plně uplatní technická zařízení akvária, zvláště umělé osvětlení, filtrování, vzduchování a vyhřívání vody.

Některé rostliny rostou dobře po celý rok, jiné na zimu omezují vývoj a shazují část listů, které pak zahnívají a porušují čistotu vody. Tomu musíme předejít. U rostlinných druhů, které na podzim zatahují, odstraníme listy hned, jak začnou žloutnout. Je-li nádrž hustě zarostlá, rostliny protrháme, aby zbý¬vající vegetace měla dostatek světla a lépe přezimovala.
Počasí, lépe řečeno atmosférický tlak, má na rybky nemalý vliv. Při změně tlaku před bouří můžeme pozorovat nedostatek kyslíku. Rybky plavou u hladiny a lapají po vzduchu. Při slunečním počasí a při vysokém tlaku se rybkám daří lépe a většina druhů tetrovitých ryb se snadněji vytírá. Čichavci se naopak lépe vytřou při nízkém tlaku.
V akváriu dobře zarostlém vodními rostlinami, bez vzduchovacího a filtrovacího zařízení, můžeme chovat na 2—3 l vody jednu jikrnatou rybku asi 2—4 cm velkou. Živorodky jsou obvykle náročnější. Na jednu živorodku musíme počítat 3—51 vody, protože výkaly těchto rybek rychleji kazí vodu. U ryb 10—15 cm velkých počítáme i s 8—10 l vody na jednu. Chováme-li však v akváriu čichavce, dáváme dokonce na dva l litr vody za předpokladu, že jde o malé druhy. Avšak takové druhy, které sbírají potravu ze dna a ryjí v něm, např. sumečky, v nefiltrované nádrži chovat nemůžeme. Vzduchujeme-li a filtrujeme-li nádrž, lze počet rybek, úměrně zvýšit. Poměr jedna rybka na 2—3 litry vody se však nemá porušovat. Výjimku zde tvoří rybí potěr.
Velký volný prostor však také rybkám nesvědčí. Zjistilo se, že rybky chované v malém počtu ve velké nádrži byly plaché a lekavé. Jakmile byly vpuštěny do nádrže další rybky, a to i jiné druhy, změnily své chování; ihned se hezky vybarvily a klidně proplouvaly nádrží. Proto také úměrnost co do počtu rybek má v akváriu velký význam a platí zde zásada zlaté střední cesty.
Při osazování používáme vodní rostliny pocházející z různých oblastí a při¬hlížíme k tomu, aby akvárium bylo efektní. Rostliny sázíme do skupin nebo trsů o několika jedincích a kombinujeme druhy různobarevné s různolistými. Z porostu dna mezi nízkými rostlinami dáme vyniknout velkým a dekorativ¬ním druhům. I při osazování společného akvária platí zásada nedávat do jed¬né nádrže druhy se zcela odlišnými požadavky na životní prostředí.

Akvarijní rybičky

Pomocí kořenů využívají tedy rostliny pro svoji výživu výkaly rybek. Pokud tyto odpadní látky stačí rostliny spotřebovat, je vše v pořádku. Jakmile se detrit hromadí, nastává porušení biologické rovnováhy. Je ještě mnoho dalších činitelů, které jsou velmi důležité pro udržování biologické (přírodní) rovnováhy. Jsou to: světlo, voda, teplota, úměrné množství kyslíku, složení dna, úměrné množství ryb a rostlin k velikosti nádrže, množství potravy aj. V přírodní domovině ryb je těchto činitelů daleko více. K nim patří mimo jiné klimatické podmínky, např. období dešťů a sucha, a tím dochází ke změnám v chemismu vody. Druh vody, ve které rybky žijí, např. potok, řeka, jezero, bažinaté, močálovité tůňky, vliv ročního období a samozřejmě určité spole¬čenství vodních rostlin tvoří určitý biotop, kterému se rybky určitého druhu dobře přizpůsobí. To však neznamená, že akvarista musí takovéto přírodní podmínky svým svěřencům připravit. Je to neuskutečnitelné a v mnoha přípa¬dech to není nutné. Co však jako nezbytná nutnost zůstává, je poskytnout rybkám optimální podmínky. Mnoho druhů rybek se určitým změněným pod¬mínkám dobře přizpůsobí a z těch lze vybrat rybky vhodné pro začátečníky.
Někdy můžeme porušenou biologickou rovnováhu obnovit pomocí tech¬nického zařízení. Je-li v nádrži neúměrný počet rybek, zavedeme vzduchování a filtrováním zbavíme nádrž volně plovoucích nečistot. Neznamená to však, že za nás tyto technické přístroje učiní zázraky. Často se v nádrži nahromadí tolik odpadních látek, že je ani silné filtrování neodstraní. Potom je nutné vodu částečně obnovovat. Překrmíme-li, musíme počítat se zkažením vody.

Tato kniha popisuje jednotlivé druhy akvarijních ryb a jejich nároky na životní prostředí. Přesto považuji za nutné vypsat v krátkosti některé rady, úvahy a vlastní zkušenosti z akvaristiky.
Chce-li se chovatel věnovat nejkrásnějšímu oboru v akvaristice, tj. množení ryb, musí obsáhnout určité teoretické znalosti. Staré české pořekadlo říká, že učený z nebe nespadl. Co tím chci říci? Že začátečník nemá být příliš náročný a že má volit pro Chov a odchov takové ryby, které nekladou příliš velké požadavky. Až po získání určitých zkušeností můžeme chovat i choulostivější ryby.
Ve společném akváriu mají být jen takové rybky, které vyžadují stejné tep¬lotní podmínky, jsou mírumilovné a mají stejné nároky na jakost vody. Některé druhy proplouvají středními vrstvami vody, jiné žijí u dna a některé zase obývají horní vrstvy. I takovéto rybky mohou být ve společné nádrži, protože se vzájemně neruší.
Do společnosti malých klidných rybek nedáváme však neúměrně velké a dravé druhy nebo takové, které svým rychlým proplouváním ruší ostatní. Není dost dobře myslitelné, že by se klidný okounek trpasličí (Elassoma evergladei) cítil dobře ve společnosti hbitých a neklidných parmiček čtyřpruhých (Capoeta tetrazona tetrazona).
Pro zdravý život rybek v akváriu je nejdůležitější biologická rovnováha. Sama od sebe se však neutvoří. Proto vlastně dáváme do nádrží rostliny. Jsou životně důležitým činitelem — pilířem života v naší nádrži. Kdybychom ponechali nedostatečně osázené a neosvětlené akvárium jeho osudu, stala by se zakrátko z jeho obsahu páchnoucí břečka. Rostlina dodává živočichům k dýchání potřebný kyslík. Při osvětlení přijímá kysličník uhličitý a kyslík vylučuje. Vylučování kyslíku je možno pozorovat přímo při intenzívním osvětlení; z listů se uvolňují malé bublinky, které stoupají vzhůru k hladině. V noci, kdy není světlo, rostlina naopak kyslík přijímá, spotřebuje ho však daleko méně, než ho ve dne vyrobí. V té době ryby spí a jejich spotřeba kyslí¬ku je proto minimální. Není-li nádrž přerybněná, nehrozí nedostatek kyslíku k dýchání ryb. Rostliny jsou producenti, dokáží jako jediné organismy na svě¬tě vyrábět ústrojnou látku z látek minerálních. Všichni živočichové, a tedy i ryby, jsou naproti tomu konzumenti, tj. jsou odkázáni na ústrojnou potravu vyrobenou rostlinami. Na souši tvoří potravní řetězce rostlina — býložravci — šelmy a dravci, ve vodě jim odpovídají plankton rostlinný, živočišný, zvíře¬na dna, ryby planktonožravé, všežravé až vyslovení dravci. V přírodě jsou tedy rostliny soběstačné a mohou žít bez přítomnosti živočichů, kteří však nejsou schopni života bez rostlin. Rostlinám stačí půda, vzduch a sluneční světlo a voda. V akváriu jsou však podmínky značně odlišné, protože zde chy¬bí opravdová půda. Abychom zabránili občasným zákalům a tvoření jedova¬tých plynů, zakládáme nádrž jen s čistým, vypraným pískem. Ten ovšem není schopen poskytnout rostlinám zdroj výživy. Písek se však rychle obohatí detritem (výkaly ryb a jiné organické zbytky), který se v písku rozkládá (mineralizuje) a poskytuje rostlinám výživa Na rozdíl od přírody, kde jsou rostliny zcela soběstačné, jsou v akváriu úzce vázané na přítomnost ryb a navzájem se potřebují.

akvarijní ryby

Pro poměrně malý rozsah knihy nejsou nikde uvedeny podčeledi rybek, a také popis rybek je co nejstručnější. Rovněž počet popisovaných rybek, fotografií a pérovek je omezen.
Rybky jsou v publikaci uváděny abecedně za sebou podle jejich latinského názvosloví katalogovou formou. U každé rybky je dále uvedeno: příslušná čeleď, maximální velikost rybky v akváriu, domovina rybky, rok dovozu do Evropy, popis rybky a její chov i odchov. Abecední seznam českých jmen je na konci knihy. Udávaná teplota při chovu a odchovu rybek je minimální až na vzácné výjimky, jako např. u některých okounků.

Velikost doporučovaných nádrží:

malá nádržka do 20 cm délky, do 101
střední nádrž do 50 cm délky, do 50 1
velká nádrž do 100 cm délky, do 300 1
speciálně velká nádrž nad 100 cm délky, nad 300 1

Vodou normální se rozumí voda vodovodní polotvrdá, 8—12 st. něm. tvrdosti, neutrální reakce — pH = 7.

Tvrdost vody:

0 — 4 st. něm. tvrdosti velmi měkká voda (sněhová)
4 — 8 st. něm. tvrdosti měkká voda (dešťová, sněhová, z tůněk)
8 — 12 st. něm. tvrdosti polotvrdá voda (vodovodní, říční)
12 — 18 st. něm. tvrdosti tvrdá voda (studniční)
18 — 30 st. něm. tvrdosti velmi tvrdá voda (studniční, pramenitá)
Kyselost vody:

pH 5 - 6 slabě kyselá voda
pH 6 - 6,9 mírně kyselá voda
pH 7 neutrální voda
pH 7 - 8 mírně zásaditá voda