Teplota v této oblasti je skoro stálá (32 —35 °C) a nemění se během dne a noci, ani během ročních období. Doba dešťů je zde prakticky jen jedna a začíná v prosinci a trvá až do června, kdy je hladina vody nejvyšší. Období relativního sucha ve zbývajících měsících je opravdu jen relativní a projevuje se tím, že neprší. Vláhy je však stále nadbytek a vlhkost vzduchu dosahuje 90—98 %, takže v některých dnech při teplotě 35 °C leží rosný bod jen na 33 °C. Půda má skoro nulový obsah humusu a zemědělství zde proto prakticky neexistuje.
V době nízkého stavu vody je to ráj akvarijních ryb. Na ploše 20 m2 v příhodném místě se dá do sítí ulovit 500 až 1000 ryb, mezi nimi desítky obrovitých diskusů několika druhů, nesčetné druhy sumečků, lorikárií, skalár a jiných cichlid. Akvaristy bude zajímat, že všechny tyto druhy (zvláště diskusy) žijí ve stejném počtu v Rio Negru s černou vodou a pH 4,5 stejně jako v Amazonce se žlutou vodou a s pH 7. Úchvatný je pohled na soutok obou veletoků, na setkání černé a žluté vody. Vzhledem k pomalému toku řek se vody mísí jen pomalu a tak ještě 10—15 km je v oblasti Solimoes půl Amazonky žluté a půl černé.
Po stránce výskytu vodních rostlin jsou zajímavější výše položené oblasti Jižní Ameriky na horních tocích velkých řek a v soustavách drobnějších přítoků. V těchto oblastech jsou dvě období dešťů (březen až duben a listopad až prosinec), mezi nimiž je nevýrazné období sucha. V době dešťů se vodní toky rozvodní a zaplaví okolí. Po opadnutí vody vznikne soustava mrtvých ramen a tůní, které se postupně v době sucha mění v močály nebo zcela vysychají.

TROPY JIŽNÍ AMERIKY

Jde v podstatě o dvě odlišné biogeografické oblasti. Prvním z nich je povodí Amazonky a dolních toků hlavních přítoků, druhým biotopem jsou hornatá pásma severní a západní části Jižní Ameriky a jih Brazílie včetně Paraguaye, Uruguaye a Argentiny.
Povodí Amazonky měří přes 6000 km2 a představuje ve středním a dolním toku převážně rozsáhlou rovinu. Soutok dvou největších řek této oblasti (Amazonka a Rio Negro) leží asi 1500 km od ústí do moře, ale jen asi 50 m nad hladinou moře. Tok obou řek je proto i v době nejvyššího stavu vody velmi pomalý. Vzhledem k velkému kolísání hloubky vody (o 6—15 m) však v korytech těchto velkých řek roste jen nepatrné množství rostlin. Převládají jednoleté druhy, které se množí semeny nebo výtrusy, např. Victoria regia, Pistia, Azolla, nebo které přečkávají období nízkého stavu vody v živořících pozemních formách (Eichornia crassipes a jiné druhy, některé druhy z rodu Ludwigia). Velké ostrovy vodní vegetace jsou obvykle tvořeny obojživelnými druhy z čeledě šáchorovitých, které jsou pro akvaristiku nepoužitelné.

CHARAKTERISTIKA

V jednotlivých tropických oblastech se přirozené podmínky růstu vodních rostlin velmi liší, a proto považujeme za nutné vysvětlit hlavní zásady ekologie vodní a bahenní vegetace v nejzajímavějších světových oblastech, tj. v Jižní Americe a v tropech Asie. Z Afriky a z Austrálie pochází jen nepatrné množství druhů akvarijních rostlin.

VODNÍ A OBOJŽIVELNÉ ROSTLINY V PŘÍRODĚ A V AKVÁRIU

Vodní a obojživelné rostliny žijí v přírodě v různých stojatých a tekoucích vodách. Jsou to břehy, řeky, potoky, rybníky, jezera, mrtvá ramena, močály a bažiny, popřípadě zavodňovací nebo dopravní kanály a periodické vody. V některých oblastech světa lze tyto rostliny najít na obhospodařovaných pozemcích, kde se pěstují bažinné kulturní plodiny, především rýže, a kde se různé druhy vodních a bahenních rostlin vyskytují jako plevele.
Každý typ přirozených vod se vyznačuje určitými zvláštnostmi, které mají menší nebo větší vliv na složení (seskupení) rostlinných druhů. Vlastnosti přirozených vod a podmínky, které poskytují vodním rostlinám, jsou jednak stálé, jednak proměnlivé. Ke stálým vlastnostem patří především složení podkladu (zeminy dna) a vlastnosti vody, tj. obsah živin, reakce pH (kyselost nebo zásaditost) apod. Ostatní vlastnosti prostředí se obvykle mění, a to především výška vodního sloupce (hloubka vody), její teplota a průhlednost (čistota vody), v tekoucích vodách pak rychlost proudu.
Podle toho, v jakém hloubkovém pásmu vody rostliny rostou, rozeznáváme rostliny ponořené (kořenují ve dně a rostou submersně), rostliny vzplývavé (rovněž kořenují ve dně, ale dosahují svými jemnými lodyhami hladiny), dále rostliny plovoucí (žijí v povrchové vrstvě vody, obvykle plavou na hladině) a konečně rostliny obojživelné, přizpůsobené k životu ve vodě, nad ní i k růstu na suchu).