Nejvhodnější doba pro vytírání téměř všech akvarijních rybek je jaro. Některé jikrnaté rybky, jako např. dánio pruhované (Danio [Brachydanio rerío), rájovec dlouhoploutvý (Macropodus opercularis) a kardinálka čínská (Tanichthys albonubes), nevyžadují zvláštní odborné akvaristické znalosti.
Vytírání a odchov většiny jikrnatých ryb však vyžaduje určité zkušenosti, teoretickou přípravu a trochu štěstí. Připravíme-li rybkám ke tření vyhovující biotopní podmínky, máme napůl vyhráno. To, že neznáme podrobně životní podmínky exotických ryb v jejich domovině, vysvětluje, proč je nesnadné některé druhy vytřít v akváriu, popř. proč se to u některých druhů ryb ještě vůbec nepodařilo. Vesměs všechny rybky pocházející z povodí Amazonky a z indomalajského souostroví žijí ve vodách měkkých (0,5—2 st. něm. tvrdo¬sti) a kyselých (pH 4,5—6,7). Parmičky vyžadují ke tření vodu odstátou, tetry vodu čerstvější. Vodu pro tření rybek je nutné podle potřeby upravit.
Teplota vody má daleko větší význam, než se jí obvykle přisuzuje. Všeo¬becně zvyšujeme ve třecí nádržce teplotu vody o 2—3 °C proti teplotě vody, ve které byly rybky chovány před třením. Jikry některých ryb jsou choulosti¬vé na světlo, a proto po vytření a odlovení rodičů nádržku s jikrami zatemní¬me.
Výběru chovného páru musíme věnovat velkou pozornost. Pokud možno chováme před třením samičky odděleně od samečků, kromě druhů rybek (např. cichlid), které se musí vzájemně samy „najít", než u nich dojde ke tření. Do třecích nádržek dáváme samičky jen zaplněné jikrami, jinak se nevytřou. Nemá-li samička možnost se vytřít, byť i jen ve společné nádrži, jikry jí za¬tvrdnou a je neplodná, popř. jí onemocní vaječníky. Vymáčknout zatvrdlé jikry ze samiček se nedoporučuje, poněvadž je k tomu zapotřebí náležité zku¬šenosti a jemného citu v prstech, aby se tlakem nepoškodily vnitřní orgány. Vytírací nádržku (vytíračku) volíme nejčastěji celoskleněnou, čtyřbokou, růz¬né délky — podle velikosti ryb. Pečlivá čistota je nezbytná.
Rostliny, které hodláme dát do vytíračky, nejprve pečlivě propereme v čis¬té vodě. Většina jikernatých ryb při tření jikry požírá, a proto nešetříme jemnolistými rostlinami, které zatížíme neutrálním předmětem, např. kouskem porcelánu, skleněnou trubičkou, kamenem apod. Volbě rostlin na vytírání rybek věnujeme také pozornost; některé rostliny ovlivňují reakci vody, např. stolístek (Myriophyllum), parožnatka (Nitella), na zásaditou, jiné reakci nemě¬ní, např. pramenička (Fontinalis); velmi dobře se na vytírání rybek pro svou kyselou reakci hodí bublinatka drobná (Utricularia exoleta).
U některých parmiček můžeme také použít čistě opraných oblázků anebo skleněných kuliček, popř. trubiček, které klademe na dno vytíračky. Pro větši¬nu jikernatých ryb, které se volně třou do rostlin, písek do vytíracích nádržek nedáváme. Ve vytíracích nádržkách vodu nefiltrujeme.
Po zjištění správné teploty vody spolehlivým teploměrem vpouštíme večer do vytíračky chovný pár. Ke tření dochází obvykle v ranních hodinách druhé¬ho dne. Jestliže se rybky nevytřou do týdne, odlovíme je a nasadíme jiný pár.

Akvarijní rybičky

Osázení nádrže se má pokud možno přizpůsobit druhu rybek. Některým vyhovují řídce osázené nádrže, jiným hustě, některé vyžadují hladinu pokry¬tou plovoucími rostlinami. I na druhu rostlin záleží. Mnohé rybky ukládají jikry do spleti jemných rostlin, jiné je kladou do plovoucích, jiné zase na tuhé listy nebo kameny, popř. do písku. Jsou druhy, které vyžadují pouze určitou jakost (složení) vody.
Také výživa potěru hraje velkou roli, neboť často i u zkušeného chovatele až třetina vylíhlého potěru hyne hladem. Proto potěr krmíme častěji než dospělé rybky.
Odchovem akvarijních rybek nemyslíme jen množení ryb, ale hlavně výbě¬rový odchov nejkrásněji vybarvených zdravých a silných jedinců, schopných dalšího rozmnožování.
Neúspěchy při odchovu nezpůsobuje jen nízká teplota, ale i vysoká. Např. neónka (Paracheirodon innesi) nebo halančík modrý (Aphyosemion sjoestedti) se při teplotě vody nad 23 °C nevytřou. Jikry mnohých ryb, např. tetry žhavé (Hemigrammus erythrozonus), razbory klínoskvrnné (Rasbora heteromorpha), razbory trpasličí (Rasbora maculata), neónky (Paracheirodon inne¬si), různých druhů jikrnatých halančíků (fundulů) jsou zase velmi choulostivé na náhlé změny osvětlení.
Některým druhům ryb nevyhovuje vysoký sloupec vody (labyrintky), jiné druhy rybek vyžadují zase možnost dlouhého rozplavu (parmičky); velkou nádrž vyžadují větší cichlidy, jednotlivě chtějí obývat akvárium někteří okounci a nesnášenlivé rybky.
Některé samičky rybek se vůbec „nezaplní" jikrami, protože jim nevyhovují životní podmínky v akváriu. Akvarista často nutí rybky, aby žily v nádrži, kte¬rá se od přirozeného prostředí liší svým charakterem, druhem potravy, teplo¬tou a složením vody i dna. Určitá znalost životních podmínek v domovině rybek je pro jejich zdárný chov v akváriu nutná.
Přípravy a postup při tření jsou rozdílné podle druhů ryb. Rozmnožování živorodých rybek nečiní obvykle žádné potíže, avšak vyskytují se druhy, které svým chovem i odchovem vyžadují určitou akvaristovu zkušenost. Živorodky chováme většinou ve středně velkých, prosvětlených, dobře osázených nádr¬žích s písčitým dnem, čistou, nepříliš starou, dobře prokysličenou, přiměřeně teplou vodou (20-26 °C). Po oplození samičky samečkem ve společné nádrži je samička březí podle teploty vody po dobu 4—6 týdnů. Čím je teplota vody vyšší, tím je doba březosti kratší. Když je bříško samičky dosti vypouklé a začne hranatět a v jeho zadní části je znatelná tmavá skvrna, přelovíme bře¬zí samičku do připravené nádržky, aby ostatní ryby potěr nesežraly. Příliš vysoká teplota a čerstvá voda urychlují porod, ale také mohou zavinit nežá¬doucí potrat nevyvinutých nebo mrtvých mláďat. Do nádržky vložíme jemnolisté nebo plovoucí rostliny s hustým kořáním, do kterého se potěr ukryje před žravostí samičky. Po vrhu (30—150 kusů mladých rybek, podle druhu a velikosti samičky) samičku odlevíme a příští den začneme potěr krmit.

Akvarijní rybičky

Chovné páry nejlépe získáme tak, že si na podzim opatříme odrostlejší mladé rybky, které přes zimu dorostou. Bez schopných bezvadných chovných kusů nemůžeme dosáhnout úspěchů ve vytírání, i když jsme ostatní podmínky splnili. Se zdravými páry dosáhneme však výsledku (byť i malého) i tehdy, nejsou-li všechny faktory dodrženy. Hovoříme-li o rybách schopných ke tření, nemáme rozhodně na mysli ryby zcela dospělé. Tento rozšířený mylný názor vyvrací skutečnost, že u mnoha druhů zcela dospělé ryby nejsou už pro mno¬žení vhodné. Mnoho druhů teter a halančíků vykazuje nejlepší třecí výsledek již při dosažení pohlavní zralosti, to znamená dávno předtím, než plně dospě¬ly. U zástupců jiných druhů ryb se starší ryby vytírají svolněji než ryby mladší, mají dokonce daleko větší množství jiker, ale protože u mladých jedinců je oplozovací výsledek lepší, je konečný efekt stejný. Samozřejmě je zase mno¬ho výjimek, obzvláště u dlouho žijících druhů, jako např. u sumečků a cichlid. Všeobecně lze tvrdit, že od mladých jedinců bývá výsledek tření uspokojivěj¬ší. Přetrvává ještě další mylná domněnka, totiž že samička hodně zaplněná jikrami bude mít početné potomstvo. V praxi se tato teorie potvrzuje jen u některých druhů. Snad u všech volné se troucích různých druhů se příliš zaplněná samička vůbec nevytře, nebo většina jiker zaplísní. Většinou dochází k zatvrdnutí jiker v těle samičky, kde se shluknou v pevnou hmotu, a potom již nemůže dojít k vypuzení jednotlivých jiker. Dojde-li přesto k vypuzení, nejsou jikry schopné života a zaplísní. Nastává-li proto masové zaplísnění jiker, jsou rodiče již neschopní. Teorie, že nedošlo k náležitému oplození samečkem, je většinou mylná. Chováme-li rybky v dobrých podmínkách, nedochází obvykle u samiček k zatvrdnutí jiker, protože se ve společném akváriu rybky vytřou.