Akvarijní rybičky

Chovné páry nejlépe získáme tak, že si na podzim opatříme odrostlejší mladé rybky, které přes zimu dorostou. Bez schopných bezvadných chovných kusů nemůžeme dosáhnout úspěchů ve vytírání, i když jsme ostatní podmínky splnili. Se zdravými páry dosáhneme však výsledku (byť i malého) i tehdy, nejsou-li všechny faktory dodrženy. Hovoříme-li o rybách schopných ke tření, nemáme rozhodně na mysli ryby zcela dospělé. Tento rozšířený mylný názor vyvrací skutečnost, že u mnoha druhů zcela dospělé ryby nejsou už pro mno¬žení vhodné. Mnoho druhů teter a halančíků vykazuje nejlepší třecí výsledek již při dosažení pohlavní zralosti, to znamená dávno předtím, než plně dospě¬ly. U zástupců jiných druhů ryb se starší ryby vytírají svolněji než ryby mladší, mají dokonce daleko větší množství jiker, ale protože u mladých jedinců je oplozovací výsledek lepší, je konečný efekt stejný. Samozřejmě je zase mno¬ho výjimek, obzvláště u dlouho žijících druhů, jako např. u sumečků a cichlid. Všeobecně lze tvrdit, že od mladých jedinců bývá výsledek tření uspokojivěj¬ší. Přetrvává ještě další mylná domněnka, totiž že samička hodně zaplněná jikrami bude mít početné potomstvo. V praxi se tato teorie potvrzuje jen u některých druhů. Snad u všech volné se troucích různých druhů se příliš zaplněná samička vůbec nevytře, nebo většina jiker zaplísní. Většinou dochází k zatvrdnutí jiker v těle samičky, kde se shluknou v pevnou hmotu, a potom již nemůže dojít k vypuzení jednotlivých jiker. Dojde-li přesto k vypuzení, nejsou jikry schopné života a zaplísní. Nastává-li proto masové zaplísnění jiker, jsou rodiče již neschopní. Teorie, že nedošlo k náležitému oplození samečkem, je většinou mylná. Chováme-li rybky v dobrých podmínkách, nedochází obvykle u samiček k zatvrdnutí jiker, protože se ve společném akváriu rybky vytřou.