Nervová soustava ryb má své ústředí v jednoduše vybaveném mozku a v míše. Mozek ryb je v poměru k tělu nepatrný, mícha je zase v poměru k mozku mohutná. Ústřední nervová soustava dává autonomnímu nervstvu pouze řídící popudy. Vodivost rybích nervů, tj. přenášení podnětů zvenčí do ústřední nervové soustavy, závisí na teplotě vody; při klesání teploty vody se zpomaluje.
Čichový ústroj je v čichových jamkách umístěných mezi tlamou a očima. Každá jamka je kožní řasou rozdělena ve dvě poloviny. Stahováním a povo¬lováním svalů nasávají přední otvory vodu, „ochutnávají" ji, poněvadž o čichání v kapalině nelze dobře mluvit, a zadní polovinou odtéká voda zase z jamky ven. Čichový ústroj není spojen s dutinou ústní.
Chuťový ústroj má čivné buňky umístěné na vouscích a pyscích ryb, v duti¬ně ústní na patře. Vousky ryb mají za úkol ochutnávat, nikoli jen ohmatávat, jak se mnozí akvaristé mylně domnívají.
Hmatový ústroj tvoří hmatové buňky neboli pupeny, které zachycují hma¬tové vjemy a jsou u ryb různě rozloženy — po těle, na ploutvích, avšak nejví¬ce jich bývá na hlavě, na vouscích a pyscích.
Postranní čára na bocích ryb a smyslové kanálky na hlavě jsou pozoruhod¬ným ústrojím, kterým ryby vnímají tlak vody, dále směr, proudění i vlnění, blízkost pohybující se potravy a překážky, na které voda naráží a kterým se ryby též za tmy a v kalné vodě velmi dobře vyhnou. Postranní čára umožňuje život i osleplým rybám. Je zkrátka rybím radarem, ohlašujícím i blížící se nebezpečí. Rybí oko se v podstatě neliší od oka vyšších obratlovců, postrádá však slzné žlázy a oční víčka. Rybí oko je krátkozraké. K vidění na dálku se kulovitá čočka nepřizpůsobuje zploštěním jako např. u člověka, ale je tažena pomocí srpovitého svalu nazad dolů k sítnici. To umožňuje rybám dobře vidět až do vzdálenosti 10 metrů. Četní akvaristé tvrdí, že je rybky poznávají. Tato domněnka nezávisí vůbec na ostrosti vidění. U ryb je vedle zraku důleži¬té též vnímání zvukových vln přenášených chvěním nebo otřesem vody. Avšak ani tímto ústrojím ryby nerozeznávají zvuky způsobené určitou oso¬bou při chůzi. Reagují reflexně na každou osobu, která přistupuje k nádrži, a shlukují se v domnění, že dostanou něco k snědku.
Ústrojí rovnováhy se skládá u ryb jen z vnitřního ucha, jehož labyrint je nejdůležitější částí sluchového ústroje. Celý ušní labyrint vyplňuje tekutina zvaná endolymfa. Změní-li rybka obvyklou polohu těla, proudí endolymfa v polokružných chodbách a sluchové kaménky (otolithy) tlačí na nervové zakončení, přičemž podráždí sluchový nerv, který podá zprávu nervovému ústředí v mozku, načež ryba zaujme zase správnou polohu těla. Sluchový ústroj nemá u ryb vnější zvukovod a je hlavně orgánem rovnováhy.
Krevní oběh ryb souvisí s činností srdce, které pracuje jako jednoduchá pumpa a vhání žilnou odkysličenou krev do zaber. Rybí srdce je dole za hla¬vou pod žábrami. Zrychlování nebo zpomalování srdečních tepů řídí bloudivý nerv. Srdeční tep u ryb závisí hlavně na teplotě vody a je obvykle v souladu s počtem dechů. Dále závisí na tom, zda ryba odpočívá nebo je v pohybu.