Tetra červenoploutvá

Aphyocharax anisitsi
Tetra červenoploutvá
Characidae — Trnobřichovití
Až 5 cm - Argentina, povodí řeky Páraná a La Plata – 1906

Tělo štíhlé, parmovité. Zbarvení stříbřitě zelenkavé, s tmavočervenými plou¬tvemi. Jen prsní ploutve a horní lalok ocasní ploutve jsou bezbarvé. Sameček je štíhlejší, ve zbarvení ploutví výraznější Na řitní ploutvi má pouhým okem neviditelný háček, za který často při lovení síťkou uvázne. V době tření je čer¬venější. Samička je v těle plnější. Dříve se rybka jmenovala Aphyocharax rubripinnis.
Chov: 22—24 °C. Nádrž střední, mírně osázená, prosvětlená, s možností roz¬plavání. Voda vodovodní. Jsou. to rybky nenáročné, snášenlivé, všežravé, žijící v houfu.
Odchov: 26-28 °C. Středně velká nádrž 40-50 cm dlouhá, prosvětlená, jemnolisté rostliny, voda polotvrdá, slabě kyselá, asi pH 6,8. Chovný pár dáme večeř do nádrže. Tření probíhá v jemnolistých rostlinách obvykle v ranních hodinách (300—500 jiker). Po vytření chovný pár ihned odlevíme (žere jikry). Potěr se líhne asi za 30 hodin. Po rozplavání krmíme živou drobnou potravou. Potěr rychle roste a snadno se odchová.

Aphanius iberus

Halančík španělský
Cyprinodontidae — Halančíkovití
Až 5 cm — Španělsko a Alžírsko — 1911

Tělo zavalité, na bocích mírně stlačené, hřbetní a řitní ploutve dozadu posu¬nuté.
Sameček je menší než samička. Na modrozeleném podkladě má asi 15 úzkých svítivě světle modrých příčných pruhů, které se rozpadají v hřbetní olivově zbarvené části ve skvrny. Ploutve má tmavomodré, příčně proužkované, svě¬tle lemované, někdy bíle tečkované.
Samička je olivově zelená až modravě zelená, s hnědými čárkami a skvrnami po stranách těla. Ploutve má bezbarvé.
Chov: 18°C, přechodně i méně. Větší prosvětlená nádrž. Osázení je třeba doplnit plovoucími rostlinami s možností ukryta Voda středně tvrdá. Na kolí¬sání teploty nejsou rybky choulostivé a mimo řasy přijímají i živou potravu (komáří larvy). Jsou poměrně nesnášenlivé, je lépe je chovat samostatně. Odchov: 22 °C, středně velká nádrž. Jikry jsou velké a samičky je jednotlivě kladou mezi jemnolisté rostliny pod povrchem hladiny. Potěr se líhne za 6—8 dnů. Po strávení žloutkového váčku krmíme drobnou potravou. I když si rodi¬če obvykle jiker nevšímají, mají-li vydatnou stravu, je lépe je po vytření odlovit.
Aphanius dispar je rybka čilá, nádherně vybarvená, ale nesnášenlivá. I když se nachází ve sladkých a brakických vodách, žije převážně ve vodách pobřež¬ních, tj. mořských.

Akvarijní rybičky

Ancistrus cirrhosus
Krunýřovec skvrnitý
Loricariidae — Krunýřovcovití
Až 14 cm — Rio Paraguay, povodí Amazonky, Guayana a Trinidad — 1931

Tělo kryjí četné kostěné destičky, v přední části je zploštělé, směrem dozadu se zužuje. Vysoká hřbetní ploutev a mohutně vyvinuté prsní ploutve mají sil¬ný osten. Tupá tlamka je vybavena četnými, často rozvětvenými čichovými vousky. Zbarvení je hnědé až tmavohnědé se světlými nepravidelnými skvr¬nami. Břišní část je světle šedozelená nebo hnědá. Ploutve jsou hnědavé s tmavými kulatými skvrnami. Na hřbetní ploutvi (vpředu blíže k hřbetu) je výrazná sytě černá skvrna.
Sameček má vousky na tlamce a na čele, silné a dlouhé. Samička má vousky na tlamce, krátké a tenké, v jedné řadě.
Chov: 20 °C. Nádrž velká, nevystavená světlu, s možností úkrytu, který ryba opouští až k večeru a v noci. Voda čistá, prokysličená a osolená (l kávová lžička na 10 litrů vody). Rybky požírají řasy a rostlinné odpady, rostliny však neničí. Jinak nejsou v potravě vybíravé, žerou všechno a potravu přijímají výlučně ze dna. Na teplotu nejsou náročné. Lze je chovat ve společnosti jiných mírumilovných rybek.
Odchov: 28°C. Předpokladem pro úspěšný odchov je chovat několik jedin¬ců od mládí společně v jedné nádrži. Dospělý sameček obhajuje teritorium. Pro vybraný pár postačí středně velká nádrž bez osázení, s vloženou břidlicí a kameny. Rybky se vytírají do jeskyněk, kde samička lepí jikry na spodní stranu pevného podkladu. Potěr se vykulí za 5 dnů, za další 4 dny stráví žloutkový váček. Vložené salátové listy se zakrátko pokryjí řasou a změknou. Tvo¬ří první potravu potěru. Později můžeme přidávat různou sušenou potravu, spařený mrazený špenát a sekané nitěnky. Rodiče potěru neublíží.

Ancistrus dolichopterus
Krunýřovec modrý
Loricariidae — Krunýřovcovití
Až 12 cm — Povodí Amazonky, Guayana — 1911

Zbarvení tmavě hnědé až šedé, případně zelenkavě hnědé, tmavěji skvrnité. Cítí-li se rybky dobře, a tělo dostane modročerný nádech. Tmavé zbarvení signalizuje dobrou pohodu. Spodní část těla je světlejší, ploutve modročerné, hřbetní a řitní ploutve jsou světle lemované s bělavými body. Mladé rybky jsou modřeji vybarvené. Sameček má silné, dlouhé, rozvětvené vousky na tlamce a čele. Je celkově světlejší.
Samička má krátké a tenké vousky v jedné řadě na okraji tlamky.
Chov a odchov jako u Ancistrus cirrhosus.

Ancistrus multispinnis
Krunýřovec mnohoostný
Loricariidae — Krunýřovcovití
Až 12 cm — Humboldtův proud. Novo Rivers, St. Catharina — 1934

Zbarvení je tmavošedé až žlutohnědé s četnými skoro černými skvrnami a jednotlivými světlými body. Spodní část těla je světlejší. Hřbetní a párové ploutve jsou průsvitně hnědavé a také tmavě až světle hnědě skvrnité. Ocasní ploutev je světle lemovaná. Vousky na tlamce jsou světlé. Rozdíl pohlaví jako u Ancistrus dolichopterus.
Chov a odchov jako u Ancistrus cirrhosus.
Všechny tři popsané druhy rodu Ancistrus byly dříve známé pod rodovým jménem Xenocara.

Anostomus anostomus
Hlavostojka nádherná
Anostomidae — Úzkotlamovití
Až 15 cm — Západní Guayana a veletok Amazonky od Manaosu nahoru — 1924

Tělo protáhlé, z boků mírně stlačené, hlava je shora trochu zploštělá, poměr¬ně velká tlamka, silně vyvinuté pysky; horní pysk je posunutý trochu zpět. Starší ryby mají tři podélné tmavozelené až hnědé pruhy táhnoucí se až k ocasní ploutvi, z nichž horní začíná na hlavě, prostřední na tlamce a spodní v okolí hrdla. Tělo mezi pruhy je zbarvené žlutě. Okolí hrdla a úsek nad prsními ploutvemi je fialový až nachový. Úpon všech ploutví je načervenalý nebo červenofialový, směrem k volnému konci jsou ploutve žlutavé až bez¬barvé. Základna hřbetní a ocasní ploutve je někdy krvavě červeni Řitní plou¬tev bývá černě lemovaná. Rozdíly pohlaví nejsou dosud známé.
Chov: 24 °C. Nádrž velká, mírně osázená velkolistými a dlouholistými rostli¬nami, s možností úkrytu pod kořeny. Rybky jsou nenáročné, poměrně mírumi¬lovné a plaché. Lze je chovat ve společnosti stejně velkých ryb. Vyžadují živou a rostlinnou potravu, kterou sbírají ze dna (červy). Obvyklá poloha rybek je hlavou dolů, plovou však také normálně. Doporučuje se chovat je v houfu.
Odchov se v akváriích pravděpodobně dosud nezdařil.

Akvarijní rybičky

Aequidens portalegrensis
Akara pruhovaná
Cichlidae — Vrubozubcovití
Až 10 cm — Santa Catarina, Rio Grande do Sul, Bolivie, Paraguay, Rio Uruguay – 1913

Tělo statné, oválovité, ze stran zploštělé. Hlava je velká. Mladé kusy jsou zelenavé, modravé až hnědavé, horní část těla mají tmavou. Od oka se táhne podélný černohnědý pruh, který je zakončen v kořeni ocasu žlutavě lemova¬nou skvrnou. V rozčilení a ve tření celé tělo ztmavne, popřípadě zčerná. Sameček má hřbetní a řitní ploutve zašpičatělé a je výrazněji zbarven. Samička má základní zbarvení těla načervenalé a ploutve hnědavé.
Chov: 20 °C. Velká nádrž, voda vodovodní, středně tvrdá, častěji vyměňova¬ná. Protože silně ryjí, a to daleko více než ostatní ryby této čeledi, je nutné sázet rostliny do květináčků a písek krýt vrstvou oblázků. Lze je chovat jen ve společnosti stejně velkých ryb, kterým však mohou být nebezpečné v době tření. Vyžadují vydatnou živou potravu.
Odchov: 26 °C jako u A. pulcher. Jsou velmi plodné.

Aequidens pulcher
Akara modrá
Cichlidae — Vrubozubcovití
Až 15 cm — Kolumbie, Panama, Venezuela, Trinidad — 1906

Tělo protáhle elipsovitého tvaru, olivově zelené až šedohnědé, hřbet zelena¬vý, boky mají modravý nádech, s 5-8 černými, neznatelně ohraničenými příčnými pruhy. Asi uprostřed boků je černá skvrna. Čelo je široké. Každá šupinka je zdobena třpytivě namodralou tečkou. Na skřelích a na všech plou¬tvích jsou kovově se lesknoucí modrozelené tečky a čárky. Oko je velké, duhovka zlatožlutá s výrazně červeným prstencem. Pysky jsou světle modré. V době tření všechny odstíny barev nádherně září. Hřbetní ploutev je červeně nebo bíle lemovaná.
Sameček má hřbetní a řitní ploutev protaženou do špičky. Samička je v době tření sytěji vybarvená, příčné pruhy na bocích zčernají.
Chov: 20°C. Velká nádrž, hrubozrnné dno s vloženými oblázky, osázení libovolné. Rybky jsou poměrně klidné, neryjí a neničí rostliny. Lze je chovat ve společnosti větších ryb. Výkaly těchto rybek silně znečisťují vodu, proto je nutné ji častěji vyměňovat. Ve staré vodě jsou rybky náchylné k různým one¬mocněním. Vyžadují vydatnou živou potravu.
Odchov: 26° C, velmi snadný, 7—krát do roka. Rybky vyžadují středné velkou nádrž, normální vodu. Jikry kladou na předem očištěný kámen. Rodiče společně opatrují jikry, z nichž se během 60—70 hodin vylíhne potěr. Až do doby příštího tření lze ponechat rodiče ve společnosti potěru. Potěr krmíme drobnou živou potravou.

Aequidens thayeri
Akara Thayerova
Cichlidae — Vrubozubcovití
Až 12 cm — Rio Madeira, Rio Guaporé, Bolívie — 1960

Tělo je silné, robustní, podobné A curviceps, avšak daleko tlustší. Základní zbarvení je olivové hnědé, s černou kresbou. Po silném čele se táhne přes obě oči tmavý pruh, který je zakončen ve středu těla po obou stranách výraznou skvrnou. Oko je černé se zlatým prstencem. Ke krásné ozdobě přispívá mod¬ře, červeně a zase modře zbarvený pruh od oka k oku, těsně nad tlamkou. Skřele jsou jemně překreslené. Žlutavě barevné tóny jsou na hřbetní a ocasní ploutvi. Rybky jsou přes svoji velikost mírné a mírumilovné, ale lekavé. Rozdíl pohlaví je typický jako u ostatních cichlid.
Chov a odchov jako u A. maronii.

Amblydoras hancocki
Trnovec amazonský
Doradidae — Trnovcovití
Až 12 cm - V nížinách Amazonky, Peru, Bolívie, Guayana – 1950

Tělo robustní, připomínající obrovského pulce, má silně okostěnou lebku, kte¬rá přechází v kostěné plotýnce až k hřbetní ploutvi. Tlamka má 6 vousků. Cel¬kové zbarvení je čokoládově hnědé s tmavými nepravidelnými skvrnami. Po stranách těla jsou podélné řady příčných, překrývajících se kostěných desti¬ček s četnými trny. Hodně vpředu nasazená hřbetní ploutev má ohnutý osten černě ohraničený. Široký, světlý podélný pruh je tvořen bílými trny v kostě¬ných destičkách a je prokládán četnými stříbrnými tečkami. Ploutve jsou bez¬barvé, neprůhledné. Vousky jsou prstencovitě bílohnědě zbarvené. Oči opalizují modře.
Sameček má spodní část těla zdobenou světle hnědými body. Samička má břicho špinavě bílé.
Chov: 20—24 °C. Nádrž střední velikosti, běžně osázená a doplněná plovou¬cími rostlinami, jemný písek, dostatek kořenů a jiných úkrytových možností. Jsou mírumilovní, ožívají až se soumrakem. Jsou to noční tvorové, v potravě nevybíraví. Na pokles teploty nejsou choulostiví.
Odchov: Pravděpodobně se dosud nezdařil.

Popis jednotlivých ryb

Acanthophthalmus cuneovirgatus
Sekavec johorský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 5 cm — Žádni Indie, Johore — 1954

Tělo je hadovité jako u A. kuhli, žlutavé, po stranách světlejší, břišní část je bělavá, u samiček s perleťovým leskem. Od hřbetu jen do středu těla sahá asi 14 klínovitých, sytě černých pruhů. Tři proužky na hlavě a za řitní ploutví jsou o něco delší.
Sameček má druhý paprsek prsní ploutve zesílený.
Samička má prsní ploutve menší.
Chov jako u A. kuhli.

Acanthophthalmus kuhli kuhli
Sekavec příčnopásý
Cobitidae — Sekavcovití
Až 10 cm — Severovýchodní Bengálsko, Ásám, Malajsko, Indonésie, Singapur — 1910

Tělo hadovité s drobnými šupinkami. Drobná očka chrání sklovitě průhledná kůže. Ploutvičky jsou slabě vyvinuty. Tlamka má tři páry vousků. Žlutavé tělo zdobí pravidelně hnědočerné příčné pásky, které zasahují až do břišní části. Sameček je menší než samička.
Chov: 24° C. Velká nádrž, čistá voda bez nálevníků, měkké dno, nejlépe vystlané vyvařenou rašelinou, s možností úkrytu. Rybky milují tmu, proto teprve k večeru ožijí a plavou hadovitými pohyby v nádrži. Potravu sbírají ze dna, přičemž silně ryjí. Žerou všechno.
Odchov: 28°C. Ryby se vytírají jen ve velké nádrži. Pár společně vystoupí pod vodní hladinu, sameček obemkne samičku a ve velmi rychlém obratu ryby vypudí pohlavní produkty. Jikry padají volně ke dnu. Hodně jich bývá neoplozeno. Do tření můžeme nasadit i několik párů najednou. Po vytření chovné ryby odlevíme. Rozplavaný potěr krmíme velmi jemnou živou potra¬vou.

Acanthophthalmus kuhli sumatranus
Sekavec sumatránský
Cobitidae — Sekavcoviti
Až 8 cm — Sumatra

Stavba těla i zbarvení jsou totožné s A. kuhli, liší se jen nepravidelnou kres¬bou příčných pásků, které jsou místy přerušované.
Chov jako u A. kuhli

Acanthophthalmus myersi
Sekavec thajský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 8 cm — Thajsko — 1955

Je velmi podobný A. kuhli, zbarvení je však výrazně žluté až červené se širo¬kými tmavohnědými příčnými pruhy, které zasahují až do světlé břišní části, popřípadě celé tělo prstencovitě obepínají. Chov jako u A. kuhli.

Acanthophthalmus robiginosus
Sekavec západojávský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 5 cm — Zapadni Jáva — 1953

Tělo jako A kuhli, žlutohnědé až rezavě červené, v břišní části světlejší. Při dopadajícím světle září strany těla ocelovou modří. Od hřbetní části do polo¬viny těla zdobí rybku asi 12—16 úzkých tmavohnědých pruhů. Sameček má všechny ploutve větší.
Chov jako u A. kuhli.

Acanthophthalmus semicinctus
Sekavec sundský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 8 cm — Malajsko, Sundské ostrovy

Stavba těla totožná s A kuhli Široce klínovité, nepravidelné tmavohnědé pruhování zasahuje jen do středu těla. Mezi pruhováním prosvítá základní zlatočervené zbarvení, v břišní části lososovitě červené a vespod bílé. U toho¬to druhu se propěstovala v Singapuru albinotická forma. Sameček má druhý paprsek prsních ploutví zesílen. Samička má menší ploutve.
Chov jako u A. kuhli.

Acanthophthalmus shelfordi
Sekavec bornejský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 8 cm — Borneo — 1913

Stavba těla i zbarvení jsou totožné s A. kuhli, liší se jen nepatrně, a to tím, že tmavé pruhy zasahují do těla i ze strany břišní. Někdy se pruhy zmenšují a tvoří černé skvrny. Rybka je potom zbarvena „tygrovitě". Spodní část těla je bělavá.
Rozdíl pohlaví je neznámý.
Chov a odchov jako u A kuhli.

Aequidens curviceps
Akara tečkovaná
Cichlidae — Vrubozubcovití
Až 8 cm — Povodí Amazonky — 1911

Tělo je ze stran stlačené, oválovité, hnědě zelené až olivové, boky jsou stříbři¬tě šedé. Kořen ocasní ploutve je modrozelený až tmavomodrý, břicho narůžovělé až zlatové. Skřele jsou posety namodralými tečkami a čárkami. Šupin¬ky, obzvláště na horní straně těla, jsou tmavě lemovány. Duhovka oka je zlatová, v horní části krvavě červená. Za skřelemi uprostřed těla v horní části kořene ocasu je černá skvrna. Od oka přes první skvrnu až ke skvrně druhé se táhne světlý podélný pruh. Ploutve jsou modrozelené, ocasní a řitní ploutve jsou navíc bledě modře tečkované. Sameček má hřbetní a řitní ploutev protaženou do špičky. Samička je nevýrazně zbarvená.
Chov: 23°C. Větší nádrž libovolně osázená, s možností úkrytu pro rybky. Voda normální, ne stará. Rybky jsou mírumilovné, lze je chovat ve společno¬sti nepříliš živých rybek. Neryjí ani neničí rostliny. Vyžadují živou potravu.
Odchov: 26°C. Středně velká nádrž, voda normální, dno s jemným pískem, osázení libovolné. Při vyhlubování jamek v písku pro potěr se může stát, že rybky ojediněle odkousnou rostlinku. Jikry kladou, jako většina ryb vrubozubcovitých, na kameny. Oba rodiče se obvykle společně starají o jikry i o potěr.

Aequidens itanyi
Akara delfínová
Cichlidae — Vrubozubcovití
Až 12 cm — Přítoky řeky Itany ve východní Guayaně — 1963

Dospělé rybky mají tvar těla delfínovitý až oválný, ze stran stlačený. U mla¬dých jedinců je tělíčko okrouhlejší. Základní zbarvení tvoří pastelová mořská zeleň a nádechově skořicová barva. Od horního okraje žaberního víčka se táhne až ke konci měkké hřbetní ploutve černý pruh. S přibývajícím stářím bývá tento pruh nahrazen 6 černými, trochu nepravidelnými podélnými skvr¬nami. Duhovka oka je zelenozlatě zbarvená. Sameček je větší, má hřbetní a řitní ploutev protaženou do špičky. Samička je v bříšku plnější, avšak stejně zbarvená.
Chov a odchov jako u Aequidens maronii.

Aequidens maronii
Akara hnědá
Cichlidae — Vrubozubcovití
Až 10 cm — Guayana, Surinam, reka Demarara — 1936

Tělo je krátké, vysoké, ze stran stlačené, žlutohnědé s nádechem lesklého zelenomodrého odstínu. Pod hřbetní ploutví je tmavá skvrna lemovaná žlu¬tým měsíčkem. Odtud směrem k hlavě se táhne černý pruh. Kolem očí a skřelí je černé lemování. Zbarvení jako u všech vrubozubcovitých ryb se mění, a to podle prostředí a nálady rybky. Mohutně vyvinuté ploutve jsou průsvitné, žlu¬tohnědě zbarvené s malými skvrnami. Na každé ploutvičce je malý puntík. Sameček je větší a má všechny svislé ploutve protaženější.
Chov: 22°C. Velká nádrž, osázení libovolné, voda normální, neutrální. Tato rybka je i přes svou velikost nejklidnější představitelkou cichlid. Lze ji chovat i ve společnosti malých ryb, nejlépe jí však vyhovují klidné, vetší rybky, např. skalárky. V potravě není vybíravá a rychle se přizpůsobuje danému prostředí.
Odchov: 26 °C. Větší nádrž, osázení libovolné, voda normální. Rodiče se obvykle svědomitě starají o jikry nakladené na kámen a chrání potěr až do šesti měsíců. Vyskytují se však také páry, které po vytření o potěr nepečují. Potěr lze však bez péče chovného páru odchovat. Po vytření nesmí být pár rušen. Dospělé rybky jsou poměrně plaché a v rozčilení sežerou své potom¬stvo. Kritické jsou první dva týdny. Potěr vyžaduje živou potravu.