Popis jednotlivých ryb

Acanthophthalmus cuneovirgatus
Sekavec johorský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 5 cm — Žádni Indie, Johore — 1954

Tělo je hadovité jako u A. kuhli, žlutavé, po stranách světlejší, břišní část je bělavá, u samiček s perleťovým leskem. Od hřbetu jen do středu těla sahá asi 14 klínovitých, sytě černých pruhů. Tři proužky na hlavě a za řitní ploutví jsou o něco delší.
Sameček má druhý paprsek prsní ploutve zesílený.
Samička má prsní ploutve menší.
Chov jako u A. kuhli.

Acanthophthalmus kuhli kuhli
Sekavec příčnopásý
Cobitidae — Sekavcovití
Až 10 cm — Severovýchodní Bengálsko, Ásám, Malajsko, Indonésie, Singapur — 1910

Tělo hadovité s drobnými šupinkami. Drobná očka chrání sklovitě průhledná kůže. Ploutvičky jsou slabě vyvinuty. Tlamka má tři páry vousků. Žlutavé tělo zdobí pravidelně hnědočerné příčné pásky, které zasahují až do břišní části. Sameček je menší než samička.
Chov: 24° C. Velká nádrž, čistá voda bez nálevníků, měkké dno, nejlépe vystlané vyvařenou rašelinou, s možností úkrytu. Rybky milují tmu, proto teprve k večeru ožijí a plavou hadovitými pohyby v nádrži. Potravu sbírají ze dna, přičemž silně ryjí. Žerou všechno.
Odchov: 28°C. Ryby se vytírají jen ve velké nádrži. Pár společně vystoupí pod vodní hladinu, sameček obemkne samičku a ve velmi rychlém obratu ryby vypudí pohlavní produkty. Jikry padají volně ke dnu. Hodně jich bývá neoplozeno. Do tření můžeme nasadit i několik párů najednou. Po vytření chovné ryby odlevíme. Rozplavaný potěr krmíme velmi jemnou živou potra¬vou.

Acanthophthalmus kuhli sumatranus
Sekavec sumatránský
Cobitidae — Sekavcoviti
Až 8 cm — Sumatra

Stavba těla i zbarvení jsou totožné s A. kuhli, liší se jen nepravidelnou kres¬bou příčných pásků, které jsou místy přerušované.
Chov jako u A. kuhli

Acanthophthalmus myersi
Sekavec thajský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 8 cm — Thajsko — 1955

Je velmi podobný A. kuhli, zbarvení je však výrazně žluté až červené se širo¬kými tmavohnědými příčnými pruhy, které zasahují až do světlé břišní části, popřípadě celé tělo prstencovitě obepínají. Chov jako u A. kuhli.

Acanthophthalmus robiginosus
Sekavec západojávský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 5 cm — Zapadni Jáva — 1953

Tělo jako A kuhli, žlutohnědé až rezavě červené, v břišní části světlejší. Při dopadajícím světle září strany těla ocelovou modří. Od hřbetní části do polo¬viny těla zdobí rybku asi 12—16 úzkých tmavohnědých pruhů. Sameček má všechny ploutve větší.
Chov jako u A. kuhli.

Acanthophthalmus semicinctus
Sekavec sundský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 8 cm — Malajsko, Sundské ostrovy

Stavba těla totožná s A kuhli Široce klínovité, nepravidelné tmavohnědé pruhování zasahuje jen do středu těla. Mezi pruhováním prosvítá základní zlatočervené zbarvení, v břišní části lososovitě červené a vespod bílé. U toho¬to druhu se propěstovala v Singapuru albinotická forma. Sameček má druhý paprsek prsních ploutví zesílen. Samička má menší ploutve.
Chov jako u A. kuhli.

Acanthophthalmus shelfordi
Sekavec bornejský
Cobitidae — Sekavcovití
Až 8 cm — Borneo — 1913

Stavba těla i zbarvení jsou totožné s A. kuhli, liší se jen nepatrně, a to tím, že tmavé pruhy zasahují do těla i ze strany břišní. Někdy se pruhy zmenšují a tvoří černé skvrny. Rybka je potom zbarvena „tygrovitě". Spodní část těla je bělavá.
Rozdíl pohlaví je neznámý.
Chov a odchov jako u A kuhli.

Aequidens curviceps
Akara tečkovaná
Cichlidae — Vrubozubcovití
Až 8 cm — Povodí Amazonky — 1911

Tělo je ze stran stlačené, oválovité, hnědě zelené až olivové, boky jsou stříbři¬tě šedé. Kořen ocasní ploutve je modrozelený až tmavomodrý, břicho narůžovělé až zlatové. Skřele jsou posety namodralými tečkami a čárkami. Šupin¬ky, obzvláště na horní straně těla, jsou tmavě lemovány. Duhovka oka je zlatová, v horní části krvavě červená. Za skřelemi uprostřed těla v horní části kořene ocasu je černá skvrna. Od oka přes první skvrnu až ke skvrně druhé se táhne světlý podélný pruh. Ploutve jsou modrozelené, ocasní a řitní ploutve jsou navíc bledě modře tečkované. Sameček má hřbetní a řitní ploutev protaženou do špičky. Samička je nevýrazně zbarvená.
Chov: 23°C. Větší nádrž libovolně osázená, s možností úkrytu pro rybky. Voda normální, ne stará. Rybky jsou mírumilovné, lze je chovat ve společno¬sti nepříliš živých rybek. Neryjí ani neničí rostliny. Vyžadují živou potravu.
Odchov: 26°C. Středně velká nádrž, voda normální, dno s jemným pískem, osázení libovolné. Při vyhlubování jamek v písku pro potěr se může stát, že rybky ojediněle odkousnou rostlinku. Jikry kladou, jako většina ryb vrubozubcovitých, na kameny. Oba rodiče se obvykle společně starají o jikry i o potěr.

Aequidens itanyi
Akara delfínová
Cichlidae — Vrubozubcovití
Až 12 cm — Přítoky řeky Itany ve východní Guayaně — 1963

Dospělé rybky mají tvar těla delfínovitý až oválný, ze stran stlačený. U mla¬dých jedinců je tělíčko okrouhlejší. Základní zbarvení tvoří pastelová mořská zeleň a nádechově skořicová barva. Od horního okraje žaberního víčka se táhne až ke konci měkké hřbetní ploutve černý pruh. S přibývajícím stářím bývá tento pruh nahrazen 6 černými, trochu nepravidelnými podélnými skvr¬nami. Duhovka oka je zelenozlatě zbarvená. Sameček je větší, má hřbetní a řitní ploutev protaženou do špičky. Samička je v bříšku plnější, avšak stejně zbarvená.
Chov a odchov jako u Aequidens maronii.

Aequidens maronii
Akara hnědá
Cichlidae — Vrubozubcovití
Až 10 cm — Guayana, Surinam, reka Demarara — 1936

Tělo je krátké, vysoké, ze stran stlačené, žlutohnědé s nádechem lesklého zelenomodrého odstínu. Pod hřbetní ploutví je tmavá skvrna lemovaná žlu¬tým měsíčkem. Odtud směrem k hlavě se táhne černý pruh. Kolem očí a skřelí je černé lemování. Zbarvení jako u všech vrubozubcovitých ryb se mění, a to podle prostředí a nálady rybky. Mohutně vyvinuté ploutve jsou průsvitné, žlu¬tohnědě zbarvené s malými skvrnami. Na každé ploutvičce je malý puntík. Sameček je větší a má všechny svislé ploutve protaženější.
Chov: 22°C. Velká nádrž, osázení libovolné, voda normální, neutrální. Tato rybka je i přes svou velikost nejklidnější představitelkou cichlid. Lze ji chovat i ve společnosti malých ryb, nejlépe jí však vyhovují klidné, vetší rybky, např. skalárky. V potravě není vybíravá a rychle se přizpůsobuje danému prostředí.
Odchov: 26 °C. Větší nádrž, osázení libovolné, voda normální. Rodiče se obvykle svědomitě starají o jikry nakladené na kámen a chrání potěr až do šesti měsíců. Vyskytují se však také páry, které po vytření o potěr nepečují. Potěr lze však bez péče chovného páru odchovat. Po vytření nesmí být pár rušen. Dospělé rybky jsou poměrně plaché a v rozčilení sežerou své potom¬stvo. Kritické jsou první dva týdny. Potěr vyžaduje živou potravu.

Akvarijní rybičky

Pro vytírání parmiček použijeme celoskleněnou nádrž o obsahu 15 litrů vody i více, bez písčitého dna, s jemnolistými rostlinami, které zatížíme. Vodu použijeme měkkou, ne příliš starou, neutrální reakce. Chovný pár po tření ihned odlovíme.
Na vytírání většiny teter (characid) postačí malá 5—litrová celoskleněná nádržka. Některé druhy jsou náročnější na jakost vody a vyžadují vodu měk¬kou a mírně kyselou. Všechny druhy se třou ve vytíracích nádržkách různé velikosti při mírně zvýšené teplotě vody. Počet jiker bývá značný. Chovný pár po tření ihned odstraníme.
Větší druhy cichlid vyžadují pro tření nádrž o obsahu 50—100 litrů. Vhodný pár, který se obvykle oddělí již ve společné nádrži od ostatních ryb, klade jikry na kámen nebo i na list rostliny. Rodiče často společně pečují o jikry a vykulený potěr.
Každý potěr akvarijních rybek není stejně choulostivý na přelovování a na změnu prostředí. Potěr živorodek můžeme přelovit ihned po narození.
Potěr jikernatých rybek se dříve ponechával několik týdnů ve vytírací nádržce. Jakmile trochu odrostl a začal přijímat hrubší potravu, rostl nestej¬noměrně, voda se kalila a prostor mu přestal stačit.
Dnes je dokázáno, že v malé nádržce roste potěr daleko pomaleji než ve velké. Proto se snažíme přemístit jej pokud možno co nejdříve do velké rozplavávací nádrže. Říkáme přemístit, protože se nedá mluvit o přelovování, nýbrž o přelití s trochou vody z vytíračky.
Před rozplaváním potěru ve vytíračce si připravíme rozplavávací nádrž se stejnou vodou o shodné teplotě jako v nádržce s potěrem. Jakmile se potěr rozplave, vložíme malou skleněnou vytírací nádržku s potěrem do velké roz¬plavávací nádrže a velmi opatrně a pomalu do ní vylijeme (překlopíme) celý obsah. Takto můžeme slít několik potěru jednoho druhu ryb. Tento způsob se v praxi osvědčil nejlépe, neboť při pozdějším přelovování potěru pomocí s희ky nebo chytacího zvonu mnoho rybek uhyne.
Přelovování potěru se však stejně nevyhneme; dvouměsíční potěr je nutné třídit podle velikosti, protože by se menší jedinci ve společnosti větších souro¬zenců nenažrali, nebo by je větší rybky napadly a sežraly.
Naše domácí sladkovodní ryby nejsou u akvaristů obzvlášť oblíbené. Neje¬nom pro náročné podmínky, které pro chov vyžadují, ale hlavně pro jejich nezajímavé zbarvení. Pravý opak je u tropických a subtropických druhů, pro¬tože velmi často barvami přímo hýří.
Zbarvení ryb způsobují barvivové, tzv. pigmentové buňky, které jsou dědičné. Někdy dojde k určité poruše pigmentace, potom rybka změní zbar¬vení, popřípadě zesvětlá. U rybky Trichogaster trichopterus sumatranus (čichavec modrý) dochází k známému úkazu, kdy polovina těla se barevně změní. Jiné rybky jsou často světle šedé, růžové, černé nebo bílé proti původ¬nímu dědičnému zbarvení. Tyto změny vznikají nedostatkem nebo přebytkem jednotlivých barviv, mohou však být i projevem onemocnění. Má-li rybka úplný nedostatek barvivových buněk, je albinotická. Černě zbarvené odrůdy ryb (např. plata černá) mají přebytek určitých barvivových buněk. Mnohé barevné odrůdy ryb vznikají bez zásahu akvaristy-chovatele, jiné křížením, popř. výběrovým chovem. Jsou-li takovéto odrůdy ryb propěstovány do ustá¬lené formy, dědí se takto nově získané zbarvení i na potomky. Nejinak je tomu u tvaru ploutví, popřípadě i těla (např. bojovnice pestrá, závojnatka, závojové živorodky apod.). Zde má akvarista široké pole působnosti. Pečli¬vým výběrem jedinců s určitými znaky má možnost propěstovat ustálené for¬my ryb. Tímto způsobem byly odchovány nové formy ryb, jako např. závojo¬vé mečovky, platy, páví očka apod.

Ve vytírací nádržce krmíme střídmě jen nitěnkami anebo roupicemi.
Některé samičky vyžadují dva sámečky; u některých ryb vkládáme napřed jednoho z partnerů, druhého později, na druhý den zrána.
Po vytření chovný pár odlovíme — z labyrintních ryb a cichlid ponecháme jednoho z partnerů, který jikry a potěr opatruje. U labyrintek je to obvykle sameček, u cichlid samička. Některé rybky mají jikry malé a sklovité a začá¬tečník je těžko v nádrži najde. Směrodatné pro určení, zda se již rybky vytře¬ly, je bříško samičky. Je-li splasklé, pak rybky nebo jen samičku odlovíme. Neoplozené jikry do 24 hodin zbělají a je třeba je z nádržky odstranit. Činíme tak odsáváním tenkou skleněnou trubičkou. Zbělají-li všechny jikry, je to zaviněno nedostatečným oplozením, špatným složením či znečištěním vody nebo nevhodnou teplotou. Po vytření doporučujeme obarvit vody ve vytíračce trypaflavinem nebo Acriflavinem slabě do zelena.
Vodní plži a ploštěnky jikry ničí, a proto plže můžeme do vytírací nádržky umístit, až se potěr rozplave. Plži odstraňují zbytky potravy, které kazí vodu. Po vytření, v době než se potěr rozplave, musíme sami ihned odstranit zbytky potravy, kterou jsme krmili chovný pár. V malé vytírací nádržce a při poměr¬ně vysoké teplotě vody se rychle množí baktérie a nastává nedostatek kyslíku.
Vývin jiker trvá podle teploty vody obyčejně 24-48 hodin (characidy, parmičky), ale i několik dní (cichlidy), popř. týdnů (halančíci). Drobounký potěr visí pak na skle nádržky nebo na rostlinách. V té době, než se rozplave, tráví ze svého žloutkového váčku, kterým ho příroda pro první dny obdařila. Jak¬mile se však rozplave (za 5-8 dnů), začneme krmit. Dříve však rozhodně ne. Po rozplavání, tj. po strávení žloutkového váčku a naplnění plynového měchýře, se doporučuje zavést velmi jemné vzduchování; vytírací nádržka bývá totiž malá a biologická rovnováha je porušena značným nárokem větší¬ho počtu rybek na kyslík.
Potěr jikernatých halančíků se líhne za delší dobu než u jiných jikernatých ryb - průměrně za 14 dnů - u některých za několik týdnů, ba i měsíců. Jikry některých halančíků vyžadují neobvyklé opatrování v trošce vody při teplotě 20—22 °C, popř. jen ve vlhké rašelině. Někteří halančíci kladou jikry do spleti rostlin, jiní zase do půdy dna.
Rozmnožování labyrintních rybek není ve srovnání s jinými jikernatými rybami nikterak obtížné. Nádrž pro vytírání těchto rybek volíme raději větší, a to pokud možno alespoň o obsahu 20 litrů. Výška vodního sloupce nemá přesahovat 10—15 cm. Voda vodovodní, polotvrdá. Na dno nádrže vložíme do rohu větší kámen, aby poskytoval samičce úkryt před divoce dorážejícím samečkem. Hladinu pokryjeme plovoucími rostlinami, jejichž části vplétají samečci některých druhů labyrintních rybek do pěnového hnízda na vodní hladině.