Akvarijní rybičky

Pro vytírání parmiček použijeme celoskleněnou nádrž o obsahu 15 litrů vody i více, bez písčitého dna, s jemnolistými rostlinami, které zatížíme. Vodu použijeme měkkou, ne příliš starou, neutrální reakce. Chovný pár po tření ihned odlovíme.
Na vytírání většiny teter (characid) postačí malá 5—litrová celoskleněná nádržka. Některé druhy jsou náročnější na jakost vody a vyžadují vodu měk¬kou a mírně kyselou. Všechny druhy se třou ve vytíracích nádržkách různé velikosti při mírně zvýšené teplotě vody. Počet jiker bývá značný. Chovný pár po tření ihned odstraníme.
Větší druhy cichlid vyžadují pro tření nádrž o obsahu 50—100 litrů. Vhodný pár, který se obvykle oddělí již ve společné nádrži od ostatních ryb, klade jikry na kámen nebo i na list rostliny. Rodiče často společně pečují o jikry a vykulený potěr.
Každý potěr akvarijních rybek není stejně choulostivý na přelovování a na změnu prostředí. Potěr živorodek můžeme přelovit ihned po narození.
Potěr jikernatých rybek se dříve ponechával několik týdnů ve vytírací nádržce. Jakmile trochu odrostl a začal přijímat hrubší potravu, rostl nestej¬noměrně, voda se kalila a prostor mu přestal stačit.
Dnes je dokázáno, že v malé nádržce roste potěr daleko pomaleji než ve velké. Proto se snažíme přemístit jej pokud možno co nejdříve do velké rozplavávací nádrže. Říkáme přemístit, protože se nedá mluvit o přelovování, nýbrž o přelití s trochou vody z vytíračky.
Před rozplaváním potěru ve vytíračce si připravíme rozplavávací nádrž se stejnou vodou o shodné teplotě jako v nádržce s potěrem. Jakmile se potěr rozplave, vložíme malou skleněnou vytírací nádržku s potěrem do velké roz¬plavávací nádrže a velmi opatrně a pomalu do ní vylijeme (překlopíme) celý obsah. Takto můžeme slít několik potěru jednoho druhu ryb. Tento způsob se v praxi osvědčil nejlépe, neboť při pozdějším přelovování potěru pomocí s희ky nebo chytacího zvonu mnoho rybek uhyne.
Přelovování potěru se však stejně nevyhneme; dvouměsíční potěr je nutné třídit podle velikosti, protože by se menší jedinci ve společnosti větších souro¬zenců nenažrali, nebo by je větší rybky napadly a sežraly.
Naše domácí sladkovodní ryby nejsou u akvaristů obzvlášť oblíbené. Neje¬nom pro náročné podmínky, které pro chov vyžadují, ale hlavně pro jejich nezajímavé zbarvení. Pravý opak je u tropických a subtropických druhů, pro¬tože velmi často barvami přímo hýří.
Zbarvení ryb způsobují barvivové, tzv. pigmentové buňky, které jsou dědičné. Někdy dojde k určité poruše pigmentace, potom rybka změní zbar¬vení, popřípadě zesvětlá. U rybky Trichogaster trichopterus sumatranus (čichavec modrý) dochází k známému úkazu, kdy polovina těla se barevně změní. Jiné rybky jsou často světle šedé, růžové, černé nebo bílé proti původ¬nímu dědičnému zbarvení. Tyto změny vznikají nedostatkem nebo přebytkem jednotlivých barviv, mohou však být i projevem onemocnění. Má-li rybka úplný nedostatek barvivových buněk, je albinotická. Černě zbarvené odrůdy ryb (např. plata černá) mají přebytek určitých barvivových buněk. Mnohé barevné odrůdy ryb vznikají bez zásahu akvaristy-chovatele, jiné křížením, popř. výběrovým chovem. Jsou-li takovéto odrůdy ryb propěstovány do ustá¬lené formy, dědí se takto nově získané zbarvení i na potomky. Nejinak je tomu u tvaru ploutví, popřípadě i těla (např. bojovnice pestrá, závojnatka, závojové živorodky apod.). Zde má akvarista široké pole působnosti. Pečli¬vým výběrem jedinců s určitými znaky má možnost propěstovat ustálené for¬my ryb. Tímto způsobem byly odchovány nové formy ryb, jako např. závojo¬vé mečovky, platy, páví očka apod.