Austrofundulus transilis

Halančík venezuelský
Cyprinodiontidae — Halančikovití
Až 7 cm — Venezuela — 1965

Tělíčko má podobné rybkám rodu Nothobranchius ale je však větší. Základní zbarvení je tmavošedé, s kovově modrým leskem na těle i ploutvích, u břicha světlejší. Na přední části těla jsou tmavé body, které přecházejí směrem dozadu v síťovitou kresbu. Na hřbetě a u řitní ploutve je rybka zelenkavě lesklá. Paprsky silně vyvinutých prsních ploutví jsou tmavé. Malé břišní ploutve jsou hnědé, hřbetní a řitní ploutve jsou zdobené tmavými tečkami. Nejkrásnější je velká zelená ocasní ploutev, která je zakončená širokým červeným pruhem. Oko je zeleně zářící.
Samička je nevýrazněji zbarvena, je menší a postrádá barevné lemování oca¬sní ploutve.
Chov a odchov jako u Cynolebias belloti. Jsou to rybky nesnášenlivé, nespolečenské, vyžadují větší nádrž a měkkou vodu. Svolné se třou, vývin jiker však trvá 6 měsíců.

Austrofundulus dolichopterus

Halančík dlouhoploutvý
Cyprinodontidae — Halančíkovití
Až 5 cm — Venezuela v krajích Guarico, Cojedes a Apure v příležitostných tůňkách – 1966

Tělíčko má tato rybka podobné rybkám rodu Pterolebias. Sameček je lehounce kovově modře zabarven. Po stranách těla na ploutvičkách, hlavně na ocasní ploutvi, má nepravidelně tvarované a rozmístěné tmavohnědé až červené kresby. Na ploutvích, hlavně na vlajkovitě protažených koncích nepárových ploutví, je kovově modrý nádech.
Samička je šedě olivová bez zvláštních kreseb. Ploutve jsou jen mírně prota¬žené.
Chov a odchov jako u Cynolebias bellotti a Pterolebiasperuensis.

Austrofundulus dolichopterus Halančík dlouhoploutvý

Cyprinodontidae — Halančíkovití
Až 5 cm — Venezuela v krajích Guarico, Cojedes a Apure v příležitostných tůňkách – 1966

Tělíčko má podobající se rybkám rodu Pterolebias. Sameček má trošku kovově modré zabarvení. Po stranách těla na ploutvích, hlavně na ocasní ploutvi, se vyskytují nepravidelně tvarované a rozmístěné tmavohnědé až červené kresby. Na ploutvích, převážně na vlajkovitě protažených koncích nepárových ploutví, má kovově modrý nádech.
Samička má barvu šedě olivovou bez zvláštních kreseb. Ploutve má jen mírně protažené.
Chov a odchov jako u Cynolebias bellotti a Pterolebiasperuensis.

Astyanax mexicanus

Tetra mexická
Characidae — Trnobřichovití
Až 8 cm — Texas až na jih k Panamě — 1949

Tělíčko má elipsovitě protáhlé,je štíhlejší než ostatní druhy.Barvu má stříbřitou až trošku bronzovou. Horní část tělíčka má barvu olivovou. Zprvu neznatelné podélné matně zelené stříbřité pásmo se od násadce řitní ploutve směrem k ocasní ploutvi zvýrazňuje. Ocasní skvrna je kulatá, vpředu a vzadu světle žlutě ohraničená. Střední paprsky řitní ploutve jsou černé. Ploutve má žlutavé až lehce červenavé. Přední špička řitní ploutve je bílá. Samička je v těle daleko plnější. Chov a odchov jako u Ctenobrycon spilurus.
Od rybky Astyanax mexicanus se vyskytují v podzemních jeskyních v provin¬cii San Lois Potosi v Mexiku slepé rybky, které byly popsány a uvedeny do akvaristiky jako Anoptichthys Jordáni, A. hubbsi a A. antrobius. Nejznámější je tetra slepá (Anoptichthys Jordáni) s elipsovitě protáhlým tělem. Dospívající a dospělé ryby jsou slepé. Jejich oči a malé dutiny jsou zakrnělé a často přerostlé kůží. Mladé rybky mají malé oči funkčně činné jen velmi krátkou dobu, asi 48 hodin po vylíhnutí, kdy ještě reagují na světlo. Potom ztrácejí zrak, poněvadž žijí ve tmě podzemních vod. Oko zůstává ulo¬ženo na dně očnice a rybky vnímají potravu jen hmatovými a čichovými smy¬sly. Hmatový smysl je u nich vyvinut v postranní čáře. Tělo je masově růžové, s přibývajícím stářím stříbřitě lesklé, bez pigmentových buněk. Ploutve jsou bezbarvé, lehce načervenalé. Potěr má v některých chovech kosočtvercovou skvrnu na kořeni ocasu. Sameček je štíhlejší. Samička je silnější v břišní části těla.
Chov: 20 ° C. Střední nádrž, která nemusí být zatemněná, voda vodovodní. Rybky jezdí předkloněné hlavou dolů neklidně po dně a neustále hledají potravu. Jsou mírumilovné, všežravé a vhodné do společného akvária.
Odchov: 24 až 27 °C. Středně velká nádrž (stačí i obsah 15 litrů), zatemněná, voda čirá, raději tvrdší. Rybky se vytírají do jemnolistých rostlin a jsou velmi plodné (500—1000 kusů jiker i více). Potěr se líhne za 24 hodin, asi pátý den se rozplave a přijímá živou potravu. Velmi rychle roste. Rodiče po tření ihned odlovíme, poněvadž požírají jikry.

Astyanax bimaculatus Tetra dvouskvrnná

Characidae — Trnobřichovití
Až 12 cm — Severovýchodní a východní Jižní Amerika — 1907

Tělíčko má ze stran hodně stlačené, vysoké a je nepravidelně oválné. Tato rybka zbarvená stříbřitě, může mít i nádech bronzové. V horní části těla je olivově zbarvená. Nad postranní čarou za skřelí je výrazná, podélně oválná černá skvrna. Druhá tmavá skvrna je na kořeni ocasní ploutve a často se zužuje do středních paprsků ocasní ploutve. Všechny ploutve jsou žlutavé. Samička je daleko plnější.
Chov jako u Ctenobrycon spilurus, odchov se pravděpodobně dosud nezda¬řil.
Vzhledem k značnému geografickému rozšíření jsou druhy rodu Astyanax tvarově i barevně velmi variabilní, a proto jejich přesné určení — v případě neznalosti lokality — je i pro odborníky obtížné.