Halančík nigerský

Aphyosemion arnoldi
Halančík nigerský
Cyprinodontidae — Halančíkovití
Až 5,5 cm - Ústí řeky Nigeru v Africe – 1905

Tělo štíhlé, štikovité, tlamka široká. Obvykle je hřbet červenohnědý, boky oli¬vově zelené. Násadec ocasu je modrozelený až indigově modrý. Po celém těle a na hlavě jsou červené skvrny a čárky. Spodní pysk je červeně obrouben. Oko je svítivě modrozelené. Prsní ploutve jsou červenavé, často s oranžovým okrajem. Hřbetní a řitní ploutve jsou žlutozelené s červenými tečkami a s širokým, hnědavě žlutým pruhem v horní části. Ocasní ploutev vlajkovitě na koncích prodloužená je shora i zdola hnědočerveně olemována. Břišní ploutve mají barvu oranžově žlutou.
Samička je oproti samečkovi naprosto nevýrazně zbarvena, hnědoolivově až šedohnědě, s červenými tečkami a čárkami na bocích. Zbarvení těchto rybek je velmi proměnlivé podle lokality výskytu.
Chov: 20 °C. Menší nádrž. Starší voda má být měkká, slabě kyselá, čirá, tro¬chu osolená (15 g soli na 10 litrů vody). Nedoporučuje se zvyšovat teplotu vody, protože vyšší teplota zkracuje životnost ryby. Povahou se rybka podo¬bá A. sjoestedti. Je kousavá, žravá, svárlivá. S oblibou vyhledává tmavší zákoutí. Samečci jsou mezi sebou velmi rvaví, a proto jednotlivé páry chová-me samostatně ve zvláštní nádržce. Vyžadují živou hrubší potravu.
Odchov: 24°C. Malá nádržka, měkké dno (vyvařená rašelina), voda měkká, slabě kyselá. Při tření si rybky počínají tak, že bokem přitlačeny k sobě se při¬tisknou ke dnu a vypuzenou jikru samec zatlačí silným úderem ocasní ploutve do měkké rašelinové drtě na dně nebo do jemného písku. Po vytření chovný pár odlovíme a vodu z vytírací nádržky opatrně stáhneme, aby zůstala jen nepatrná část vody nade dnem. Nádrž těsně přikryjeme a uložíme ji při teplo¬tě 20—22 ° C do temného prostředí (do skříně) asi na 14—20 dnů. Jikry jsou totiž velmi choulostivé na světlo. Po uplynutí této doby vylejeme rašelinu i s jikrami do jemné hustší síťky a z rašeliny opatrně vytlačíme vodu, až se rašelina začne drobit. Rašelinu i s jikrami vložíme do misky a jemně přitlačí¬me. Když horní vrstva rašeliny zaschne, přikryjeme misku sklem a ponechá¬me znovu v klidu a v temnotě při teplotě 20 ° C dalších asi 14 dnů. Delší uschovávání neuškodí, ani pokles teploty na 16 °C není škodlivý. Po té době nalejeme na rašelinu měkkou dešťovou vodu (22 °C). Potěr se během několi¬ka hodin vykulí z jiker.
Došlo-li k vytření v jemném písku, jikry opatrně přecedíme nebo šetrně skle¬něnou kapilárou odsajeme do misek s malým množstvím vody (sloupec vody 1—2 cm) a postavíme do temna. Neoplozené bílé jikry denně odstraňujeme. Asi za 20 dnů vložíme jikry do vlhké rašeliny. Dále postupujeme popsaným způsobem. Zvýšením teploty se sice zkracuje doba vývinu plůdku, ale urych¬lený vývoj jiker má za následek při vykulení potěru mnoho nedochůdčat.