Džungle a bažiny deštných pralesů, zaplavená mangrovová území a odvodňovací kanály kaučukovníkových plantáží, případně stojaté vody s bahnitým dnem. Na většině těchto lokalit je dno hlinitopísčité, pomalu se pohybující voda je křišťálově čistá, neutrální nebo slabě kyselá. Pouze v období dešťů jsou tyto oblasti zaplavovány vyšší vrstvou bahna a hnědou vodou s přechodně nižšími hodnotami pH. Na podobných místech roste např. Cryptocoryne cordata, C. Iingua, C. gracilis a další.
Jak vidíme, jsou rostliny v přírodě vystaveny některým vlivům prostředí, které se v akváriích dají jen velmi těžko napodobit. Akvárium je jen nepatrným výsekem vodní nádrže, do kterého umísťujeme nepatrné množství druhů rostlin. Tyto druhy pocházejí většinou z různých oblastí světa a jsou si zcela cizí.
Rovněž pestrost životních forem rostlin na přirozených stanovištích se v nádrži stírá tím, že zde máme celý rok stejnou výšku vody, obvykle i stejnou teplotu a fyzikální a chemické vlastnosti vody. Kolísá obvykle jen délka a intenzita osvětlení.
Při pěstování v akváriu se naopak objevují jiné měnící se podmínky, které z přírody neznáme. Tak například nejméně proměnlivou složkou vnějšího prostředí v přírodě je podklad (složení dna), kdežto v akváriu je tato složka velmi měnlivá. Obohatíme-li dno organickými látkami (rašelinou, listovkou apod.), ovlivňují tyto látky složení vody a samy podléhají anaerobnímu rozkladu, tj. hnijí za nepřístupu vzduchu. Vznikají tím jedovaté plyny, které ovlivní prostředí rostlin obvykle negativně. Založíme-li dno z čistého, vypraného písku, obsahuje zpočátku velmi málo živin. Písek se však postupně obohacuje organickými zbytky rostlinného i živočišného původu a vznikají v něm rozkladné procesy (viz v kapitole o výživě). Tím se mění složení dna, které pronikavě ovlivňuje vývoj rostlin.
V přirozených rostlinných společenstvech je obvykle přirozená biologická rovnováha. Podle hloubky vody, teploty, osvětlení atd. se v určitých ročních obdobích vyvíjejí některé druhy, které pak ustupují a dělají místo jiným. Jednotlivé druhy se tedy střídají s obdobím vegetativního růstu a obdobím kvetení. V akváriu tomu tak není již proto, že nádrž obvykle osazujeme nesourodými rostlinami z různých oblastí světa.
Hlavní příčinou narušení biologické rovnováhy (poměrného počtu jedinců různých druhů navzájem) je to, že se podmínky v akváriu mění během roku jen málo. Rostliny tedy nepodléhají cyklickému vývoji, ale ten druh, kterému podmínky určité nádrže nejlépe vyhovují, se rozrůstá na úkor druhů ostatních. Druhy množící se vegetativně potlačují rostliny, které se množí jen semeny. V tmavších nádržích převládnou kryptokoryny a znemožní růst šípatkovců a zákrutich, ve světlých nádržích je tomu naopak.
Vzájemné působení jednotlivých druhů rostlin je proto v akváriích mnohem pronikavější než v přírodě. Po určité době je obvykle třeba provést v nádrži určité změny, a to protrhat silně vyvinuté druhy, odstranit stínící rostliny, upravit stav plovoucí vegetace apod.
Vzhledem k tomu, že obsah vody v akváriích je poměrně malý a že její výměna je jen velmi pomalá, ovlivňují se různé druhy navzájem i chemicky tím, že působí na vlastnosti vody, která se například vlivem kryptokoryn okyseluje, kdežto např. vlivem valisnerií se mírně alkalizuje. To způsobuje nesnášenlivost některých druhů akvarijních rostlin navzájem, která se v akváriích projevuje někdy mnohem silněji než v přírodě.