Hlavní a nejdůležitější zásadou je, že doba osvětlení v hodinách je mnohem důležitější, než intenzita světelného zdroje. Není proto důležité, zda nádrž osvětlujeme žárovkou o příkonu 40 nebo 100 W, ale podstatné je, jak dlouho a kdy svítíme. Potřebná doba osvětlení (12 hodin) se nedá nahradit intenzivnějším zdrojem světla, který je v činnosti po kratší dobu. Jak si později vysvětlíme, je měření světla v luxech zbytečné, protože rostliny si snadno zvyknou na slabší nebo silnější osvětlení, nezvyknou si však na příliš krátký den.
Dosvětlováním tedy rozumíme prodlužování délky dne v zimě, nikoli zvyšování celkové mohutnosti osvětlení během přirozeného dne. Prakticky to znamená, že v zimě je nutné prodloužit rostlinám den asi o 4 hodiny a je lhostejné, zda umělé osvětlení přidáme ráno před úsvitem nebo večer po soumraku, případně zda rozdělíme dosvětlování na ranní a večerní část. Umělé osvětlení musí navazovat na délku přirozeného dne. Necháme-li rostliny »usnout« a pak jim po 2—3 hodinách rozsvítíme, narušujeme jejich přirozený rytmus. Proto bývá nutné dosvětlování řídit běžnými automaty, které zajistí zapnutí a vypnutí elektrického světla. Nejlepší je, když světla rozsvítíme denně kolem 15,30—16 hodiny. Svítíme minimálně do 20 hodin (tak zajistíme délku tropického dne). Svítíme-li déle (do 22 hodin denně), je to ideální, protože pak mají rostliny po celý rok prakticky stejné vývojové podmínky a vyvíjejí se stejně dobře v létě jako v zimě.
Čím svítit ? Rostliny vidí světlo jinak než lidé. Nejlépe reagují na infračervené světlo, které je lidskému oku neviditelné - na druhé straně rostliny »nevidí« např. modrou složku světla. Proto je vhodný světelný zdroj, kde převládá žlutá a červená složka záření. Dnes se vyrábějí speciální zářivkové trubice vhodné k osvětlení rostlin, takže tato otázka přestává být problémem.
Význam délky dne není u akvaristů doceněn. Jsem přesvědčen, že neúspěchy s některými citlivějšími rostlinami jsou způsobeny především krátkým zimním dnem mírného pásma a nesprávným osvětlením nádrže.