Tropická půda je nesmírně chudá, chudší než nejméně úrodné horské oblasti půd mírného pásma. Mikroorganismy v půdě mají tak příznivé vývojové podmínky (vysokou teplotu a vlhkost), že organická hmota je jimi skoro bezprostředně spotřebována, takže tyto tropické půdy neobsahují skoro žádný humus. A pravé obsah humusu je jedním ze základních měřítek úrodnosti půdy. Obrovská bujnost tropické vegetace není tedy způsobena úrodností půdy, ale nesmírně velkou, doslova dravčí schopností kořenů vysát z půdy i těžko dostupné živiny. K tomu pochopitelně přistupuje a napomáhá vysoká vlhkost půdy i vzduchu a příznivá teplota. Je tedy třeba vzít na vědomí, že tropické rostliny (a tedy i převážná většina akvarijních) jsou zvyklé na chudé, lépe řečeno velmi chudé půdy s nepatrným obsahem humusu i minerálních látek.
Dalším zdrojem omylů je přeceňování konkrétních údajů získaných přímo na přirozených lokalitách. Nesmíme zapomínat, že výpravy do džunglí a tropických pralesů jsou pořádány vždy jen v určitých, obvykle počasím vymezených ročních obdobích, zpravidla po období dešťů na počátku období sucha. V té době bývá dno řek a potoků krátkodobé zásobeno určitou dávkou humusu, který je nanesen vodními přívaly z horských poloh. Ve vysokých polohách tropů jsou nižší teploty, proto je tam nižší mikrobiální činnost v půdě a může se vytvořit humus. Údaje o vlastnostech půdy i vody měřené v přírodě pocházejí proto obvykle jen z velmi krátkých časových úseků a neodpovídají celoročním podmínkám, ve kterých rostliny žijí.